Olympijský sen bývalé výškařky Barbory Lalákové
Startovala na nespočtu mítinků, zúčastnila se mistrovství Evropy i světových šampionátů. Její jméno dosud figuruje u českého halového rekordu, který drží přes pět let a jehož hodnota je 199 centimetrů. Výškařka Barbora Laláková má ale pořád ještě jeden nesplněný sen.
„Je to sen, který jsem vždycky měla - mít čárku za účast na olympijských hrách. Nevím, jestli kvůli sobě, nebo třeba kvůli babičce, která mě vždycky viděla stát pod pěti kruhy. Uvažuji nad tím každý den, ale každý den, který ztrácím, ztrácím i čas na to, abych to zkusila. Nevím, jestli budu žít v naději a někdy příští rok v lednu si řeknu, že jsem to prokaučovala. Což už se myslím stejně stalo, protože včera bylo pozdě," přiznává Barbora Laláková.
Ke splnění svého snu přitom byla velmi blízko. V lednu 2008 skočila na Beskydské laťce 197 centimetrů, čímž nejenom že stanovila nový rekord mítinku, ale především se kvalifikovala na olympijské hry v Pekingu.
Jenomže v dubnu si na soustředění přetrhla achilovku na levé, odrazové noze. Do výškařského sektoru se sice vrátila rychle - ovšem s ne úplně doléčeným zraněním se do špičkové formy už nikdy nedostala.
„Některé sny prostě zůstávají nevyplněné - a tenhle takový bude. Najdu si jiný cíl, třeba trénovat nějakého svěřence a dostat ho na takovou úroveň, aby na olympiádu jel a já tam s ním mohla jet a tu čárku si udělat… Když tohle říkám, chce se mi brečet. Byl to můj sen… Ale člověk si musí říct, kdy už to fakt nejde, i když to bolí," prohlásila.
Možná i proto, že občas přemýšlí nad možností dostat se na olympiádu jako trenérka jiného výškaře nebo výškařky, nepřestala situaci na české scéně tak docela sledovat. Momentálně prý ční nad ostatní jenom jedno jméno - Oldřiška Marešová. Jenže…
„Když je tam jenom jeden člověk, nikdo ho netahá. Jí stačí skákat nějakých 185 cm, když pak je za ní proluka a nikdo tam není. Já si pamatuji, že jsem taky vyhrála mistrovství republiky za nějakých 180 cm, a přišel ke mně Roman Šebrle a řekl mi, že to nebyl nic moc výkon. A já na to, že o co jde, že jsem vyhrála, tak proč bych se snažila víc,“ říká Laláková a dodává.
„Ale když jsme tam byly před mistrovství světa tři holky a řešilo se, kdo zůstane doma a kdo pojede, tak nás to posunulo a člověk si říkal, že musí víc a víc. Oldřišku nic netlačí, jedině to, že chce třeba limit na mistrovství Evropy, ale nic víc," poukazuje Barbora Laláková na to, že když člověk nemá dostatečnou motivaci, jen těžko ze sebe dokáže dostat to nejlepší.
Ona sama motivaci má - splnit si svůj olympijský sen, i kdyby jen v pozici trenérky.
„Myšlenka je to zajímavá, ale hraje tam roli spousta věcí. Třeba když toho člověka dostanete do rukou, v jaké je fázi, jak dlouho s ním trénujete. Je tam spousta věcí, ve kterých se jde do hloubky. Nevím, jestli je lepší někoho trénovat nebo být někým trénován - to je pohodlné v tom, že nemusíte nad tréninkem přemýšlet. Jako trenér musíte třeba vědět, kdy má přijít technika a kdy něco dalšího. Není to jednoduché," upozorňuje Barbora Laláková na to, že i jako trenérka by musela tvrdě dřít, aby si mohla svůj olympijský sen splnit.
