Oštěpařka Špotáková cítí v olympijské sezoně životní formu
České oštěpaře bychom mohli přirovnat k čápům. Sotva se přiblíží jaro, začnou se vracet z teplých krajin. Co se týká skupiny trenéra Jana Železného, přímo z Jihoafrické republiky, kde spolu všichni strávili dva měsíce. Nechyběla tam ani Barbora Špotáková, která se letos chystá hlavně na olympijské hry. Jako vítězka těch zatím posledních je samozřejmě i v centru našeho zájmu. A může nás těšit, že si přípravu mimořádně pochvalovala.
„Je to až opravdu zvláštní. Zatím se v olympijském roce daří. Příprava nejen v Africe, ale už od podzimu probíhá výborně nejen u mě, ale u celé skupiny. Soustředění samotné bylo úplně bez chyby, protože takhle dobré počasí jsme dosud v Africe ještě nikdy neměli. Po čtyřech letech mě nebolely achilovky na jaře, takže až trochu neuvěřitelné. Natrénováno je, takže se uvidí, jak se to zpracuje a jak se s tím popereme na závodech,“ říká Barbora Špotáková pár dnů po návratu z Jihoafrické republiky.
Závody jí začnou za necelý měsíc. 11. května se představí na první Diamantové lize sezony v katarském Dauhá. „Začátek je takový trochu ostřejší. Jedu hned do Dauhá, kam uvažujeme, že by se mnou možná jel i trenér. Aby se první start v sezoně vyladil. Pak hnedka Zlatá tretra, to je můj druhý závod.“
Ty tam jsou sezony, kdy Barbora Špotáková začínala Turnově. Na Memoriálu Ludvíka Daňka vonívalo pečící se sele, chyběl tlak velkého závodu, převládala pohodová atmosféra. Ale posuďte sami, jak vážně odpověděla na otázku, jestli si před Dauhá cvičně nehodí třeba na nějakém malém závodu někde v Česku.
„Může být. Zorganizuješ nějaké závody? Třeba Kohout Grand Prix,“ pobavila oštěpařská rekordmanka přihlížející novináře na tiskové konferenci. Což já beru jako lepší variantu, než kdyby to byl Kohoutův memoriál. Každopádně by se letos Barbora Špotáková ráda vyhla scénáři minué sezony, kdy byla ze začátku rozmrzelá.
„Já se snažila, aby to tak nebylo. Chtěla jsem změnit termín afrického soustředění, abychom vyrazili o 14 dní dříve než loni. Podařilo se. Po návratu mi vždycky trvalo se v Praze zpětně aklimatizovat a sžít s tréninkem. Bralo mi to hodně energie. Než se dostanu do závodní pohody, tak mi to holt déle trvá. Doufám, že tedy letos začnu svižněji. Byla bych zklamaná, kdybych se cítila jako loni, ale to si myslím, že se téměř nemůže stát.“
Světový rekord? Proč ne...
Navíc loni měla i problémy s achillovkami. Cílem Barbory Špotákové je zatím jen olympiáda. Nad druhým vrcholem, kterým by bylo mistrovsteví Evropy, zatím váhá, rozhodne se podle výsledků prvních třech závodů. Ale co by ještě letos ráda? Třeba vylepšit vlastní světový rekord 72 metry 28 centimetrů.
„Přes sedmdesát metrů bych ráda hodila víckrát než loni. Věřím, že když budou podmínky, tak to může přes světový rekord letět. Když cítím, že mám životní formu, proč se bát říct, že chci překonat světový rekord, ale kdo ví,“ přemítá Barbora Špotáková.
