Paralympionik Jiří Ježek zvládl půlmaratón pod dvě hodiny
Obě nohy teď asi bolí běžce, kteří absolvovali více než 21kilometrů dlouhý Pražský půlmaratón. Jeden bude asi trochu výjimkou. Jiří Ježek přišel v 11 letech po autonehodě o nohu pod pravým kolenem. Ale tím spíše zaslouží tento paralympijský reprezentant a šampión v cyklistice obdiv. Ten půlmaratón totiž absolvoval také a navíc ve výtečném čase.
Moc dlouho Jiří Ježek na Pražský půlmaratón netrénoval. Volno od kola dostal poté, co v březnu vybojoval titul mistra světa v cyklistické stíhačce. Na půlmaratón se tak připravoval jen tři týdny. Podstatné pro něj ale bylo ještě něco trochu jiného.
„Když jsem šel poprvé běhat, běžel jsem večer ve Stromovce, a jak jsem tam byl sám, úplně jsem se rozesmál na celé kolo jako blázen, protože po 25ti letech jsem poprvé měl pocit, že běžím,“ popisuje Ježek.
Zdálo se tedy, že právě ta spousta endorfinů, která vyvolala euforii, dodala i energii. Jiří Ježek v tréninku každý den uběhl kolem 10 kilometrů. A tou motivací byla.
„Až taková dětská radost. To mi samozřejmě pomohlo. A druhá věc je, že já jsem z toho cyklistického tréninku zvyklý každý den ty čtyři, pět hodin, šest hodin na tom kole sedět. Tak tohle je jenom hodina a ta hodina uteče strašně rychle a to si myslím, že se dá. Takže jsem se vlastně flákal,“ usmíval se Jiří Ježek.
Bolel zdravý kotník
Špičková protéza, kterou si sám vyrobil, ho v závodě nezradila. Zato trpěly šlachy ve zdravém, levém kotníku.
„Mě spíš zaskočila ta zdravá noha. Tahle protéza byla spíš ta, která mě, paradoxně, ty poslední 2 kilometry držela. Takže o to více to bylo pro mě nové zjištění, že vlastně poprvé v životě jsem se spíše musel spolehnout na tu amputovanou nohu než na tu zdravou,“ podělil se o další zajímavou zkušenost Jiří Ježek.
A vtipkoval, že by se asi vyplatilo mít v tu chvíli místo obou nohou pružiny. „Kdybych měl tyhle ty dvě, asi by mě nebolel ten kotník, což by bylo možná plus. Ale na druhou stranu se na tom určitě špatně drží stabilita,“ říká Jiří Ježek. Mrzela ho ztráta 10 minut na posledních dvou kilometrech, kterévůli bolavému kotníku spíše ušel. Ale hodně mu pomáhalo povzbuzování nejen od známých i neznámých lidí kolem trati, ale také od samotných běžců.
Fandili všichni
„Všichni ti běžci okolo fandili strašně moc, což bylo strašně příjemné, a to se mi třeba na kole ještě nestalo. Tam se snažím spíš závodit a tam mě samozřejmě berou spíš opravdu jako soupeře a nevidí rádi, když já je předjíždím.“
A jaký byl jeden z hlavích cílů Jiřího Ježka při jeho prvním půlmaratónu?
„Chci svým příkladem třeba ukázat podobně handicapovaným lidem, že je tady i něco jiného než třeba cyklistika nebo stolní tenis nebo plavání. Třeba to někoho osloví a budeme mít špičkového běžce atleta,“ věří Jiří Ježek, který zvládl půlmaratón na jedné noze a jedné protéze v čase pod dvě hodiny.
