Pavel Nedvěd poběží půlmaratón
Byl zvyklý za 90 minut fotbalového zápasu naběhat zhruba 10 kilometrů. Teď se Pavel Nedvěd pokusí zvládnout více než dvojnásobnou trať.
Míč definitivně neschoval, fotbal si občas zahraje. Držitel Zlatého míče z roku 2003 Pavel Nedvěd má ale před sebou novou výzvu. Čeká ho dokonce největší počet soupeřů, se kterými se kdy střetl.
Zítra se s dalšími osmi a půl tisíci běžců postaví na start Pražského půlmaratónu. Nedvěd tak v roce, ve kterém oslaví 38.té narozeniny, odhalí něco, co ještě nezažil.
Tradiční adepti na vítězství v Pražském půlmaratónu jsou Keňané. Pavel Nedvěd ví, že tentokrát nebude ten bojovník, který se popere prát o triumf. Může jenom odhadovat, kolik na ně ztratí.
Netrápí ho to ale. Naopak! S nadhledem odpověděl na otázku, jestli si třeba stanovil vnitřní limit, doběhnout do cíle třeba 20 minut za těmi nejlepšími.
„To možná o dvě hodiny za Keňanama. Ne, já myslím, že vůbec ne. To se prostě nedá. Já jsem to samozřejmě konzultoval s atletickými trenéry a náš běh je úplně jiný. My se rychle unavíme, prostě neumíme běhat, ale mě to baví, tak poběžím a uvidíme jestli doběhnu a přežiji,“ říká Pavel Nedvěd.
Skromný cíl, zdálo by se. Zvlášť když přihlédneme k tomu, že Nedvěd nejenže měl ránu v pravé i levé noze, ale patřil vždy k fotbalistům s výtečnou fyzičkou.
„To se nedá vůbec srovnat. Já si myslím, že člověk v mém věku už nemůže dosáhnout nějakých obrovských výsledků, ale proto to nedělám. Já to dělám proto abych byl zdravý a pro radost z pohybu. Jestli můžu dát příklad v tomhle směru mladým lidem, tak budu jedině rád,“ pravil Pavel Nedvěd.
Bez speciálního tréninku
A jak přiznal, ani nějak extra na svůj první půlmaratón v životě netrénoval. „Já jsem chodil běhat, kdy jsem měl čas a kdy mě to bavilo, takže nějaká speciálním příprava určitě nebyla, ale věřím, že jsem schopný půlmaratón uběhnout a jsem rád, že to může být právě v Praze,“ říká Pavel Nedvěd.
Když už ale šel trénovat, držel se smlouvy se sponzorem a vzal si sporttester, jeden z těch, který ho komandoval podle jeho tepové frekvence. Jeho tzv. červené pásmo je určeno spíše pro krátkodobou vysokou zátěž.
„Tam jsem byl skoro pořád, jelikož ty první kilometry, těch pět osm, ty jsou pro nás dobré, ale takové jak začnou nadávat nohy, tak už se běží tak nějak divně a to srdce jde hodně nahoru a pak už to není tak dobré a pak je to o hlavě aby člověk doběhl.“
Pomohou kamarádi
A z čeho má Pavel Nedvěd respekt? Z jednoho z typických znaků pražské trati. „Záleží na tom co mi dovolí klouby, protože na těch kostkách nebo asfaltu, je to pro mě docela těžké,“ prohlásil Nedvěd, který při fotbalové kariéře klouby namáhal pořádně. Stejně jako kamarádi, kteří poběží půlmaratón s ním.
„Poběží Tomáš Votava, Vráťa Lokvenc a David Horák a můj kamarád Tomáš Peček, takže nás bude pět. Kdyby jeden omdléval, tak prostě ho dotáhneme do cíle, abychom si pomohli navzájem a nějak jsme to zkusili všichni přežít. Já musím doběhnout za každou cenu,“ říká Pavel Nedvěd a počítá s tím, že je mu jasné, že ho porazí i dost rekreačních běžců.
„Počítám s tím, že tam dostanu na zadek od hodně lidí, ale nedá se nic dělat. Já poběžím tak, aby mě to bavilo a abych byl v pohodě.“ A ten čas? Z Pavla Nedvěda nakonec vypadlo, že by chtěl první půlmaratón v životě zaběhnout pod dvě hodiny.
