Překážkář Petr Svoboda posunul český rekord a míří výš

Na Zlaté tretře v Ostravě byl překážkář Petr Svoboda se svým výkonem nespokojený, i když se na 110 metrů dlouhé trati pral s hustým deštěm a rozhodně nepropadl. Na pražské Julisce při Odložilově Memoriálu už česká naděje pro letní mistrovství Evropy uspokojila také sama sebe. Aby ne, když časem 13 celých a 27 setin sekundy o dvě setinky vylepšil vlastní národní rekord z roku 2008 a o jednu setinu vyhrál před Američanem Ryanem Wilsonem. Petru Svobodovi blahopřál mimo jiných i Tomáš Kohout.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Překážkáři Dayron Robles a Petr Svoboda s ředitelem Tretry Janem Železným | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Petře, gratuluji k českému rekordu. Čekal jste, že se vám to může povést, když například loni jste se tu chytal za stehno už v polovině trati?

Přehrát

00:00 / 00:00

Překážkář Petr Svoboda posunul český rekord a míří výš

„Hrálo to svojí roli, bál jsem se tady běžet. A ani jsem málem nenastoupil. Při rozcvičování jsem se rozklusával a bloklo se mi koleno, takže jsem neudělal ani liftink. To bylo tak alarmující, že jsem zavolal trenéra a zvažovali jsme, jestli mám vůbec na start nastoupit. Zaplaťpánbůh, že jsem nastoupil. Asi tím, že jsem se bál o koleno, jsem moc nepřemýšlel, prostě jsem trefil start a běžel. Já tady s těma klukama nemůžu prohrát, já to nesnáším. Z Říma jsem odjížděl, jako kdybych prohrál druhou světovou válku, to bylo hrozné. Už bych to nerad znovu zažil, takže jsem rád, že se mi povedlo to, co jsem si přál a na co trenér tvrdil, že mám. On teda tvrdil, že můžu mít i lepší čas, ale tohle je první stupínek, jak se k tomu dostat."

Jak se vám to koleno podařilo rozhýbat?

„Prostě jsem šel násilím rovinku s tím, že buď to půjde nebo ne."

Předpokládám, že i když jste to nečekal, že vás ten čas hodně těší. Překvapil vás tak moc? Protože trenér avizoval, že to může být dobré…

„My jsme se chtěli co nejvíce přiblížit tomu času 13,0. Letos už jsme plánovali 13,10, takže máme našlápnuto, i když je k tomu ještě 17 setin. Tady ten čas hlavně posouvá hlavu a v mém případě je to hodně důležité, protože jsem posledních čtrnáct dní ztrácel tu svojí sebedůvěru. Na Zlaté tretře 13,55, pak následoval ten Řím a najednou jsem upadal do takových myšlenek, že mi to neběhá. A tohle mi hrozně pomohlo už jen proto, že teď bude evropský pohár v Budapešti. Nebudou tam asi ti nejlepší, ale dá se tam běžet rychle a já teď potřebuju hned nějaký závod, kde doběhnu první. Já jsem potřeboval jeden závod se silným soupeřem, abych věděl, že běžím o všechno. Teď budu potřebovat závod, kde si v hlavě utvrdím, že dokážu běžet i sám."

Takže Memoriál Josefa Odložila byl asi několikanásobně důležitý. Konec smůly na domácích mítincích, znovunalezená sebedůvěra …

„Přesně jak jste to řekl. Podařilo se to, co jsme s trenérem chtěli. Doma podat kvalitní výkon. Já jsme tady dvakrát běžel, dvakrát to vypadalo velice nadějně a dvakrát se to pokazilo. Dneska je to vlastně poprvé, kdy jsem to prolomil a doufám, že můj výkon půjde postupně nahoru. Nechám se překvapit, protože trenér má v hlavě velké časy. Zatím nám to vychází, tak kdyby to takhle šlo dál, bylo by to super."

Tomáš Kohout, Martin Hlucháň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme