Přezdívá se mu Blade Runner. Jihoafričan Oscar Pistorius, majitel možná nejslavnějších protéz na světě, je nepochybně jednou z největších osobností londýnských her. Nic na tom nemění fakt, že mu medaile takřka určitě zůstane zapovězená. Příběh talentovaného atleta s amputovanýma nohama je jednou velkou inspirací.

Tento článek je více než rok starý.

15:23 5. srpna 2012 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Oscar Pistorius, který se narodil bez obou lýtkových kostí, ze svého celoživotního hendikepu ale nedělá a nikdy nedělal vědu.

„Moje dětství bylo úplně normální. Jediný rozdíl spočíval v tom, že každé ráno máma zavelela: Calle, to je můj bratr, ty si obuj boty, a Oscare, ty si vezmi protézy. Takže já nepřemýšlel nad tím, že mám znevýhodnění, ale že mám jen jiné boty,“ vypráví.

Už na škole hrál vodní pólo, ragby a tenis. Sen závodit na atletickém oválu se „zdravými“ sportovci si začal plnit v roce 2005. Právě tehdy začal jeho boj s protivenstvím, který dlouho vypadal beznadějně.

„Vždycky se našel někdo se zasvěceným komentářem, jakou mám na protézách výhodu, nebo nějaký profesor se zaručenou expertizou. Prošel jsem všemi možnými prověrkami - testovali mě, protézy, jejich uchycení, testovali moje zrychlení, zpomalení, chůzi, běh. Mohli bychom jít do hodně velkých technických detailů, ale já prostě žádné zvýhodnění nemám,“ říká.

Oscar Pistorius běhá na speciálních protézách z karbonových vláken ve tvaru písmene J. Jejich islandský výrobce je nazval „Cheetah Flex Foot“, tedy „ohebná gepardí noha“.

Po řadě soudních tahanic s Mezinárodní atletickou federací dostal Jihoafričan šanci kvalifikovat se na olympijské hry v Pekingu jako člen štafety na 4x400 metrů. Limit mu ale unikl a o divokou kartu se hrdý Pistorius ucházet odmítl.

O čtyři roky později to už ale vyšlo. Nejen, že Oscar Pistorius nastoupil k rozběhu na hladké čtvrtce, ale dokonce postoupil za nadšených ovací do dnešního semifinále.

„Je to úžasný pocit. Být tady je prostě požehnání a podpora publika je jedna z nejbláznivějších věcí, jakou jsem kdy zažil. Chci strašně moc poděkovat všem, kteří mě podporovali - rodině, přátelům, bohu… Bez nich bych tu nestál. Tolik lidí mi fandilo, sebemenší slovo povzbuzení pro mě znamená strašně moc.“

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít