Šéftrenér atletů Dvořák: Trenér se nemůže schovávat za to, co sám dokázal
Přesně rok a dva týdny navrch panuje Tomáš Dvořák jako šéftrenér na atletickém svazu. Mnozí mu zatím předhazují nepříliš úspěšné halové mistrovství světa v Dauhá a evropský šampionát v Barceloně. Z obou akcí dohromady přivezli Češi jedinou medaili. Jak ale mohl trojnásobný mistr světa v desetiboji bilanci atletů ovlivnit?
Tomáš Dvořák zatím nezažil ve funkci šéftrenéra české atletické reprezentace na velkých akcích žádný výraznější úspěch, pokud tedy pomineme bronz oštěpařky Barbory Špotákové z mistrovství Evropy.
„Šéftrenér je takový manažer reprezentace, co se týká sportovní stránky. Ve fotbalovém klubu by to byl sportovní ředitel.“ definoval svou funkci Tomáš Dvořák a dodal, že opravdu nešéfuje všem trenérům v republice, jak se ho lidé občas ptají.
Šéftrenér českých atletů Dvořák: Trenér se nemůže schovávat za to, co sám dokázal
Vzápětí přiznává, že jde o klasickou kancelářskou práci, která spočívá v nachystání reprezentační přípravy, rozpočtu nebo nominačních limitů na vrcholné akce. Na to všechno ovšem není Dvořák sám, s lecčím mu pomáhá jeho zástupce Tomáš Purman, který stejně jako on má zkušenosti s desetibojem.
„Na mistrovství republiky v Táboře 2006 jsem chtěl po Tomášovi, jestli mi nedá čepici. A on říkal – když překonáš 6 500, tak ti ji dám. A já jsem udělal 6 498, takže jsem o to o dva body nedal. Říkal jsem mu, že jsem to odkoukal od něj, když šel tady světový rekord na Strahově. Čepici mi nakonec dal, když mě nesli do sanitky,“ popsal už s humorem jednu ze společných příhod Tomáš Purman a naráží na Dvořákův osobní rekord 8994 bodů.
A jsme u hlavní odlišnosti mezi oběma jmenovci, zatímco jeden držel světový rekord v desetiboji, druhý je ve stejné disciplíně a navíc i v tyči jihočeským krajským rekordmanem.
„Trenér se nemůže schovávat za to, co sám dokázal. Může mu to někde trošku pomoct, ale je to to poslední, co by měl trenér předhazovat svým svěřencům – svoje úspěchy. Protože trenér primárně chce, aby to dokázal závodník. Takže ne ho srážet na kolena, naopak tu cestu mu ukázat. Když to může ukázat názorně, tak je to velké plus,“ nemyslí si Tomáš Dvořák, že by měl díky své závratné závodnické minulosti velkou výhodu oproti svému kolegovi.
Podložit to může vlastní zkušeností: oba dva spolu totiž vedou tréninkovou skupinu. Dostanou se k ní ovšem nejdříve po čtvrté odpolední, kdy skončí s papírováním na svazu. A rozhodně do ní nepatří všichni čeští atleti, jak by třeba názvy šéftrenér a jeho zástupce mohly napovídat.
Proto je to s Dvořákovým, potažmo Purmanovým, přímým vlivem na výsledky českých reprezentantů hodně problematické. Ale vysvětlit to ‘sedmé velmoci‘, tedy novinářům, prý není lehké.
