Špotáková je psychická unavená, doléhá na ni tlak okolí
Pořádné horko dnes bylo divákům na atletickém mistrovství republiky. Rozpalovaly je kromě sluníčka i špičkové výkony, které tam předváděla většina atletů a atletek. Možná by je zchladilo, kdyby věděli, že oštěpařka Barbora Špotáková nakonec nepojede na mistrovství Evropy.
Ve Vyškově vyhrála svůj devátý český titul, ale výkon 64,40 m hodila až posledním pokusem. I s tím je relativně spokojená.
„Jsem ráda, že jsem podeváté vyhrála mistrovství republiky, že jsem zůstala zdravá. Nic velkého jsem nečekala po tom minulém týdnu, kdy jsem absolvovala ten šílený dvojstart. Necítila jsem se pak úplně zdravotně nejlépe. Musím říct, že jsem musela hrozně odpočívat. Rozmrzelost z výkonu není, spíš jsem taková celkově unavená. Ani ne fyzicky jako spíš psychicky, protože je na mě upřená hrozně velká pozornost. A poslední dobou mě to začíná moc unavovat. Takže to vidím spíš jako psychickou únavu, jinak se cítím dobře,“ prohlásila.
To sluníčko, které tady praží, vás nevysávalo? Vzpomínám si, že kdysi v Turnově jste řekla, že vám bere energii.
Nemám moc ráda, když je hodně teplo na závody, to je pravda. Největší svoje výkony mám v úplně opačném počasí než je tohle. Nemusím to moc. Ještě zaplaťpánbůh za ten vodní příkop, kde jsem se neustále oplachovala. Vedro je veliké! To není výmluva, ale není to moje úplně neoblíbenější počasí.
V Helsinkách by to být nemuselo, tam bývá chladněji, častokrát tam prší i takto koncem června. Vydáte se tam na mistrovství Evropy?
Po dnešním závodu, kdy Honza Železný říkal, že je potřeba přitrénovat, tak si nejsem jistá. Myslím si, že Honza rozhodne spíš o opaku, že budeme muset začít opravdu trénovat. Ale na konečné rozhodnutí se musíte zeptat jeho. Ale spíš si myslím, že do Helsinek nepojedu.
Navíc při tréninku byste se mohla schovat i před tou mediální pozorností…
To není ani mediální pozornost, to je vůbec celková. Jak je olympiáda mediální víc provařená, tak mě neustále oslovují lidé – nevím, jestli si to dovedete představit – ale je to opravdu na každém kroku. Třeba když si na benzínce myjete ruce na záchodě, tak neustále někdo říká hodně štěstí. Neustále, prostě kdekoli, pořád.
Je příjemné, když vám někdo popřeje hodně štěstí, ale když je to třeba padesátkrát denně, tak máte pocit, že jste neustále pod nějakým dohledem. Už jenom čekáte, odkud kdo zase vyskočí. Teď mám takovýhle pocit, takovouhle fobii z lidí.
Dá se před tím utéct třeba do Nymburka nebo Srnčího dolu, do lesa, někam se opravdu schovat?
Srnčí důl je na tohle docela dobrý, i když ten už je teď taký ‘provařenej‘. Ale myslím, že tam rozhodně nějaké davy proudit nebudou. Tam je pár srnek a zajíců. Tam je to nejlepší. Nebo jet do úplně jiné země, třeba do Maďarska a podobně. To by bylo hrozně příjemné, třeba se psem jenom tak. Uvidíme, teď musíme opravdu vymyslet program, který bude mířit na olympiádu.
