Teď jsem smutný, bylo to o kousek, přiznává po 4. místě na MS oštěpař Veselý
Nechybělo zase tak moc k tomu, aby česká atletika slavila medaili po závodu oštěpařek i mezi jejich protějšky. Na včerejší stříbro Barbory Špotákové ale Vítězslav Veselý nenavázal, když v korejském Tegu skončil čtvrtý. Veselý byl v jeden moment finálového klání i na třetím místě, nakonec ho z něj však odsunul letos tabulkově nejlepší oštěpař - Nor Andreas Thorkildsen. Veselému tak k bronzu chybělo pouze 19 centimetrů.
Vítězslave, skončil jste čtvrtý na mistrovství světa. Příjmením jste Veselý. Souhlasí to teď nebo spíše opak?
Teď jsem možná malinko smutný, protože to byl kousek. Člověk nikdy neví, co bude další rok a kdy bude mít zase tu šanci. Jsem malinko smutný, že jsem to nevyužil na sto procent. Stačilo by i na míň procent na medaili! Ale byli tři lepší a sluší se jim pogratulovat. Byl jsem čtvrtý.
S oštěpařem Vítězslavem Veselým mluvil na MS v Tegu po finále reportér Tomáš Kohout
Jak moc štve 19 centimetrů? To není ani míra trojúhelníku do školy, jestli si pamatuji správně.
Teď to štve! Pár závodů jsem vyhrál i o míň centimetrů, třeba se to teď vrátilo, nevím. Celou sezónu jsem na čtvrtých místech, tak jsem to potvrdil. Smutně potvrdil.
Na druhou stranu jste si vesele hodil letošní osobák…
Určitě, ale věděl jsem, že tady můžu hodit ještě víc, protože jsme to úplně super připravili, forma byla opravdu velká. Dá se říct životní! Prostě jsem to nevyužil.
Co jste si říkal, když jste tam byl na třetím místě?
Chvilinku to tam bylo. Ale říkal jsem, ještě tří pokusy, ještě se může cokoli stát. A hlavně já jsem byl třetí a nebyl tam Andreas. A to bylo hlavní. Kdybych v tu chvíli byl druhý, tak už bych si tak trochu věřil, protože ti ostatní kluci, to je o jednom hodu. Tak jako u mě svým způsobem. Každý v tu chvíli riskuje a chce všechno nebo nic. Nebyl tam Andreas, takže jsem byl trošku skeptický.
Díval jste se včera na finále oštěpu žen s Barborou Špotákovou?
Sledoval jsem to online na internetu, protože zdejší režie toho moc nedávala. Dávala až ty poslední pokusy a to už jsem to asi patnáct minut věděl ten výsledek. Prostě to byl fantastický závod a trošku mě mrzelo, že nemůžu být na tribuně. Musím říct, že to ve mně vřelo.
Barbora říkala, že jestli jste to sledoval nebo o tom víte, tak máte naházeno mnohem víc pokusů. Protože snad ještě v posteli házíte.
Já mám právě vždycky mezi kvalifikací a finále, když se finále podaří, nebo už před kvalifikací, tak mám vždycky problém. Protože než se člověk rozjede a dojde na rozehřívací stadion, máte takové stavy, že ležím v posteli a mám tep 120. Což není vůbec nic příjemného. Protože myšlenky pracují a s myšlenkami i tělo. A je to těžké. Snažil jsem se to brát lehce, viděl jsem to, prožíval jsem to, ale snažil jsem se od toho mít trochu odstup.
