Tyčkař Kudlička po českém rekordu věří, že má ještě rezervy
Od mládežnických kategorií patřil tyčkař Jan Kudlička k velkým atletickým talentům, ale na seniorský český rekord si musel dlouho počkat. Až do osmadvaceti let. Po více než dvou desítkách pokusů v předešlých sezonách se do historických domácích tabulek zapsal v týdnu na Václavském náměstí v Praze.
„Nějakou dobu jsem se na rekord upínal, ale pak když jsem přivezl první medaili, tak jsem zjistil, že je to o medailích a ne o českém rekordu, ale samozřejmě jsem rád. Je to další krůček v kariéře, byl to poslední rekord, který mi chyběl,“ říká Kudlička.
Ve své sbírce má dorostenecký, juniorský a teď už i seniorský český rekord. Cítí ale, že ve svých výkonech má ještě rezervy.
„Myslím, že bych v tom skákání za ideálních podmínek mohl ještě něco vyčarovat. Stačí, když foukne trochu do zad, a ten skok letí úplně jinak, ale musím zůstat na zemi. Důležitá je Evropa a postoupit do finále,“ nemá teď Kudlička myšlenky na oslavy vytouženého českého rekordu.
Tyčkař Jan Kudlička přidal ke svému dorosteneckému a juniorskému rekordu i seniorský
Ten vzal svému kolegovi z pražské Dukly Michalu Balnerovi výkonem 583 centimetrů na mítinku Pražská tyčka. Vše naopak směřuje k blížícímu se Evropskému šampionátu v Amsterdamu, kde by měl se svou aktuální formou patřit k českým medailovým nadějím.
„Medailově jsme si moc dobře vědom toho, jak blízko je od úspěchu k neúspěchu nebo naopak. Člověk tam může jet jako jasný favorit, může mít skočeno o dvacet čísel výš, než všichni ostatní, ale to nic neznamená. Důležité je, co předvede na místě,“ vysvětluje Kudlička.
Podle něj ani největší hvězda disciplíny Francouz Renaud Lavillenie nemá předem nic jistého. Ve dvoukolové soutěži navíc v proměnlivém nizozemském počasí se může stát cokoli. Přesto ale výkon 583 centimetrů dodává českému tyčkaři vnitřní klid.
„Sezona je dlouhá a je teprve začátek. Závodím měsíc, proto je pro mě něco neuvěřitelného, že je to po měsíci takhle dobré. Musím vydržet zdravý starat se o sebe. Jiřinka se o mě musí starat a já o ní, abychom společně táhli za ten správný konec lana, který nás odnese k těm nejvyšším příčkám,“ plánuje partnerskou spolupráci se svou snoubenkou - nejlepší českou tyčkařkou Jiřinou Ptáčníkovou.
Té pomáhal už před jejím vítězstvím na Pražské tyčce, kde vyhrála se 450 centimetry a hlavně se zraněným stehenním svalem.
„Trošku se mi to stáhlo, ale musím říct, že se mi to spíš přesouvá. Honzík mi to namasíroval a udělala se mi tam modřina jak blázen, takže se mi to asi začíná uzdravovat,“ doufá Ptáčníková.
