Australský běžec Ron Clarke patřil mezi největší talenty minulého století. Vytvořil sedmnáct světových rekordů na středně dlouhých a dlouhých tratích a měl být nástupcem Emila Zátopka. Na rozdíl od svého idolu ale nikdy neměl olympijské zlato, dokud mu ho Zátopek tajně nedaroval.

15:19 21. února 2015 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ron Clarke patřil už od juniorských let mezi jedinečné běžce, a jakožto největší naděje do dalších roků, dostal v devatenácti letech možnost zapálit olympijský oheň na domácích Letních hrách 1956 v Melbourne.

„Myslím, že to bylo hlavně proto, že jsem byl mladý, a už jsem měl pár světových rekordů. A také proto, že jsem bohužel na Hrách nemohl startovat. To mě opravdu mrzelo, radši bych běžel, než abych s pochodní zapaloval oheň na slavnostním zahájení,“ říká Ron Clarke v dokumentu australské televize.

Zapálení olympijského ohně se ale paradoxně stalo jeho nejzářivějším momentem na velké akci. Na Hrách Commonwealthu získal pouze 4 stříbrné medaile, na olympijských hrách vybojoval jen jeden bronz, a to v desetikilometrovém závodě v Tokiu 1964.

Přestože mu všichni včetně Emila Zátopka věštili ještě lepší medailovou bilanci, než měl sám československý reprezentant, Clarke nikdy nedokázal na velké akci ukázat některý z výkonů, kterými dosáhl na svých 17 světových rekordů.

Desetikilometrový závod v Mexico City 1968, svůj poslední na olympijských hrách, dobíhal v mdlobách a v cíli zkolaboval. Smutný a zklamaný se cestou z Mexika zastavil v Praze, kam ho pozval Emil Zátopek.

„Něco mi hodil do tašky, když jsme se loučili, a k tomu říkal: ‚Protože si to zasloužíš.' Uvažoval jsem, co tím myslí, ale nechápal jsem. Bylo to něco zabaleného v zeleném papíru a zavázaného stuhou. Až později jsem zjistil, že to je jedna z těch zlatých medailí, co získal na olympijských hrách v Helsinkách.“

Clarke si Zátopka nesmírně vážil a zůstali velkými přáteli. Dnes je Australanovi 78 let a Zátopkovu medaili má stále u sebe.

Martin Charvát, Vojtěch Bureš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít