Zraněný desetibojař Šebrle byl rád, že kladenský mítink aspoň dokončil
Na boj o první místo byl atlet Roman Šebrle zvyklý. Na to, aby vůbec přežil celý desetiboj ve zdraví a aby ho aspoň dokončil, už méně. Ale přesně to jsou jeho zkušenosti z posledních dvou let. Vrchovatě je musel uplatnit i na kladenském TNT Fortuna mítinku. Stačilo mu to na 18. příčku.
Ďábelských 666 dní dělilo Romana Šebrleho od dvou posledních dokončených desetibojů. Zatímco na mistrovství světa v Berlíně byl tehdy 11., na mítinku v Kladně 18. a získal o 923 body méně. Je to brutální rozdíl, ale vzhledem k tomu, jak na tom byl Roman Šebrle poslední dva roky se zdravím, našel i na samotném cíli patnáctistovky pozitivum.
„Je hezké, že jsem desetiboj alespoň dokončil i za cenu toto, že výkon rozhodně nebyl ideální,“ pousmál se Roman Šebrle.
Bojoval se zraněním a v praxi to vypadalo jako při skoku o tyči, kdy na 480 centimetrech ani nepokračoval, i když měl ještě dva pokusy.
„Říkal jsem si, že 480cm ještě skočím, ale už při prvním pokusu jsem si říkal, že radši už skákat nebudu, je jedno jestli bych získal 7300 nebo 7400 bodů
Popsal své uvažování Roman Šebrle. Tělo zkrátka částečně stávkovalo a omezilo provozuschopnost Romana Šebrleho v závodě, ale hlava, ta se s tím popasovala.
„Musela se s tím vyrovnat při skoku dalekém, kde po prvním zajišťovacím pokuse na 720cm jsem to cítil a věděl, že už to nebude ono,“ vysvětloval olympijský vítěz.
Jak? To už Roman Šebrle neprozradil. V závodě ale myslel chladně. Jakoby si ani nepřiznával emoce, jen prostě hledal možnost, jak ze sebe dostat maximum. Příklad za všechny: běh na 400 metrů.
Běhat po patách nejde
„Věděl jsem, že čtvrtku pod 54 vteřin nezaběhnu, pokud se to nepustí přes špičku, tak to prostě neběží. Když jsem se s tímhle dokázal vyrovnat a doběhl, tak jsem už jsem věděl, že desetiboj dokončím,“ svěřil se světový rekordman.
Teď čeká Romana Šebrleho návštěva fyzioterapeuta Pavla Koláře a rozhodnutí, jestli jeho dalším závodem bude Evropský pohár, nebo mítink v Rattingenu. A jak je mistru nad desetibojařské mistry, když musí při každé příležitosti bojovat o limit na mistrovství světa?
„Nevím jak bych teď odpověděl. Každý desetiboj je takový, jak se na něj člověk připraví a jak se vyvine. Když se hold něco stane, tak se to buď zabalí, jako to udělal Bělorus Kraučanka, nebo se to snaží dokončit i za cenu toho, že výkon nebude dobrý. Já jsem se s tím smířil,“ říká Roman Šebrle.
