'Házeli nám děti do popelnic', vzpomínají v Drnovicích na chuligány
Fotbalové utkání v našich končinách bohužel stále není až tak společenskou událostí, jako spíše akcí, kterou leckterý pobuda využívá k výtržnostem. A teď si představte, že nájezdem chuligánů před ligovým zápasem netrpí velkoměsto, ale malá vesnička. Pod okny se vám pak valí víc lidí, než kolik má vaše obec obyvatel, a někteří nejsou právě přívětiví. Takové zážitky mají hlavně lidé z Blšan a Drnovic, kde se hrávala nejvyšší soutěž.
Ligové vísky byly mnohdy vzhůru nohama a historky jejich obyvatel jsou až k neuvěření. „Když sem najelo osm tisíc lidí, no tak to víte, že to ta obec poznala. Byla i taková období, že nám třeba ti ožralí fanoušci naházeli děcka do popelnic. Děcka pak přišla domů a stěžovala si. Rodiče pak přišli samozřejmě na radnici a bylo zle. Tak jsme museli dělat opatření, například škola končila dřív,“ říká Antonie Dvořáková.
I takové situace musela tato žena řešit, když byla v dobách drnovické fotbalové slávy místní starostkou. Při nedělních dopoledních zápasech se dala organizace ligových utkání zvládnout. Problémy s sebou nesly hlavně páteční předehrávky.
„Už v době oběda se sem začali stahovat fanoušci, z rizikových zápasů to byla třeba Ostrava nebo Brno. My jsme museli například zavírat obchody, protože oni se natlačili do obchodů a vykradli je. Ti obchodníci byli pochopitelně naštvaní, tak jsme museli přikročit k tomu, že jsme ty obchody ve dvě hodiny odpoledne zavřeli,“ vzpomíná exstarostka Dvořáková.
Tohle opatření ovšem působilo další problémy: „Lidi, co byli zaměstnaní, tak přijeli v pátek z práce a nemohli si už nic nakoupit, protože bylo všude zavřeno, a tak nadávali. Bylo zle,“ dodává Dvořáková.
Blšanský stadion střežili karatisti
Těžko se proto divit těm obyvatelům Drnovic, kteří si po krachu a pádu místního fotbalového klubu oddychli. A totéž platí také o Blšanech. V jejich případě trpěly také okolní vesničky, protože Blšany na rozdíl od Drnovic neleží v blízkosti dálnice, a tak se do místa konání ligových zápasů všechna auta hrnula po okresních silnicích. A samotné Blšany pak byly jedno velké parkoviště.
„Kam se podíváš, každá ulička byla narvaná auty. A přitom máme parkoviště veliký,“ prezentuje vybavenost své obce blšanský důchodce a spoluzakladatel místního fotbalového klubu Josef Fišer. A pamatuje si také na to, jak vedení fotbalového klubu kvůli hostujícím fanouškům najímalo na prvoligové zápasy do pořadatelského sboru karatisty.
„Jezdili ze Žatce. Tam je karatistický klub, tak oni si takhle přivydělávali, nějaká ta pětka se jim hodila. Třeba s Ostravou, to jsi neviděl, co se tady dělo. No vyházeli to všechno, lítali přes plot – a to jich tady bylo tři sta. V páté minutě se vzbouřili a v šesté v sedmé už byli venku, protože karatisti se jich nebáli. Prostě jim ji natáhli a bylo,“ pyšní se nekompromisní pořadatelskou službou v Blšanech Fišer.
Ještě dnes potkáte na blšanském stadionu při zápasech krajského přeboru muže, kteří se zmíněnými karatisty coby pořadatelé spolupracovali. „Nás tady bylo až pětadvacet. Takhle se to z obou stran zavřelo, pomáhali i policisti,“ vzpomíná dnes už pouze přeborová ostraha.
A kolektivní lovení v paměti vzápětí pokračuje při úvahách o tom, který tábor fandů udělal na stadionu ligových Blšan největší nepořádek: „Ostraváci. A semtam i Liberečáci. A na rozdíl od nich třeba Slavie, jak nadávají na ty fanoušky, tak ti se mi zdáli ze všech nejlepší. Fandili, fandili, fandili, ale bordel žádnej,“ obdivuje a zároveň se podivuje muž v oranžové pořadatelské vestě.
Příští týden poslouchejte, čtěte a na fotografiích prohlížejte: 8. díl – Blšany.
Během podzimu je v rámci projektu Fotbalové vesnice v plánu výstava, kde mimo jiné spatříte více dokumentárních fotografií z jednotlivých obcí. Budeme včas informovat.
Fotbalové vesnice jsou také na Facebooku.
