Je dokázané, že i když fotbalisté vašeho oblíbeného klubu vyhrají, chleba levnější nebude. Dobře se to testuje v Barceloně, protože tamní FC vyhrává skoro pokaždé. K deflaci v pekařstvích to ale ještě nikdy nevedlo. Barceloňané na to ovšem nehledí, a i když mají někteří hlouběji do kapsy, za svou vášní si vždy cestu najdou a úspěchy svého klubu si dovedou vychutnat.

9:42 17. října 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Slabý odvar atmosféry, kterou ve středečním zápase Ligy mistrů zažijí na Nou Campu fotbalisté Plzně, byl včera k vidění v sousední hale, kde právě zápasili o první místo v nejvyšší soutěži s hosty z Murcie futsalisté Barcelony.

„Já hraju jak velký fotbal, tak ten halový, tedy futsal. Obojí mě baví a na oba druhy fotbalu chodím i fandit. Myslím, že jako divákovi mi futsal přijde ještě zábavnější než fotbal, protože je při něm obvykle k vidění víc gólů a dramatických momentů,“ říká Manuel a dění na palubovce mu dává zapravdu.

Závěr utkání, ve kterém domácí několikrát dotahují až na konečných 5:5, je skutečně strhující. Emoce temperamentních jižanů v hledišti i na hřišti tryskají plným proudem, div, že nepadají facky. Ve Španělsku je i futsal masovou lidovou zábavou a pro některé fanoušky Barcelony znamená zvlášť v době krize jedinou možnost, jak hvězdy svého oblíbeného klubu pravidelně vídat v akci.

„Chodím se dívat jenom na futsal. Což o to, rád bych se občas vypravil i na Nou Camp, ale velký fotbal je na mě moc drahý. Pracuju jako soustružník a tak drahé vstupenky si prostě nemůžu dovolit. Takže chodím za jedenáct eur na futsal, ten je pro lidi dostupnější,“ vysvětluje mi Carlos a vydává se k domovu, zatímco někteří méně nabažení a solventnější fanoušci si dopřávají ještě fotbalový zákusek.

Stačí přejít lávku přes silnici a ocitnete se na patnáctitisícovém stadionu, kde své zápasy hrává rezerva obdivované Barcelony. Zrovna začíná druhý poločas utkání druhé španělské ligy s Guadalajarou a v modro-šarlatových dresech se po trávníku prohánějí mladí následovníci Messiho, Xaviho a Iniesty. I sem si našlo cestu nějakých šest tisíc lidí.

Chleba sice levnější nebude, ale v Barceloně to platí taky opačně. I kdyby na chleba nebylo, na lístek na fotbal musí zbýt nějaké to euro vždycky.

Jan Kaliba, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít