Bílek si ujasnil rozestavení, ale na EURO vezme čtyři útočníky
Je to podobné, jako když si před důležitou akcí vybíráte šaty a nemůžete se rozhodnout, které si vzít na sebe. S tím rozdílem, že na volbu nemáte jen pár minut, ale i několik měsíců. Ale jinak cíle zůstávají stejné, chcete vypadat dobře a neudělat si ostudu.
Právě o to jde i trenérovi fotbalové reprezentace Michalu Bílkovi, který během cesty na evropský šampionát vystřídal hned několik herních stylů a rozestavení. Teď po návratu z přípravného zápasu z Irska potvrdil, že má už v tomto směru delší dobu jasno.
"Toto rozestavení, ve kterém jsme odehráli závěr kvalifikace, baráž a také teď utkání v Irsku, nám sedí nejvíce. To znamená hrát na jednoho útočníka, kterého podporují krajní záložníci, kteří plní úlohu útočníků s podhrotovým hráčem, ať už to byl Tomáš Rosický, Jiří Štajner nebo Daniel Kolář," říká Michal Bílek.
Možná si ještě vzpomínáte na dobu, kdy Bílek národní tým přebíral, na turnaj do Arabských emirátů vzal na podzim roku 2009 spíše početný ligový výběr než národní tým a po vzoru Ajaxu Amsterdam a nizozemské reprezentace tehdy sázel na rozestavění se čtyřmi obránci, třemi záložníky a třemi útočníky.
I kvůli mizernému hernímu projevu a výsledkům ale tento styl rychle opustil a hned v prvním přípravném duelu dalšího roku ve Skotsku představil reprezentaci v systému 4-4-2.
Jenže i na ten postupně rezignoval a jak už bylo řečeno, v závěru kvalifikace i teď v Irsku, kde jeho svěřenci připomeňme remizovali 1:1, už preferoval současný model ve značné míře navazující na klubovou práci úspěšného plzeňského kouče Pavla Vrby.
"Máme silný střed pole, který si poradí v těžkých situacích. Podle mě se i díky tomu naše hra zvedla," jmenuje Bílek. To jsou tedy hned tři zásadnější změny za poměrně krátké časové období, což je svým způsobem světová rarita. Ve vyspělých zemích je mnohem obvyklejší, že má kouč dopřadu jasné schéma, kterému věří, a do něj pak vybírá vhodné jednotlivce.
Pojedou čtyři útočníci
Že je to v tomto směru u nás v posledních letech obráceně, nemusí být nakonec na škodu. Vzpomeňme třeba mistrovství světa v Německu v roce 2006, na kterém se tehdejší výběr Karla Brücknera těžko vypořádával se ztrátou Jana Kollera, zraněného hned v úvodním duelu.
"Máme další útočníky, je tu Pekhart, Lafata, může hrát i Necid. V průběhu utkání můžeme hrát i na dva útočníky," pochvaluje si teď slušnou variabilitu národního týmu Michal Bílek, který zřejmě i proto chce vzít na EURO čtyři klasické útočníky. To by jinak mohlo zavánět při hře jen na jednoho z nich, pravděpodobně Milana Baroše, zbytečným luxusem.
"Pekhart, Lafata i Necid jsou útočníci, kteří zvládají dávat góly. I když u Necida ještě uvidíme, jak na tom po zranění bude herně," dodává Michal Bílek.
