Česko je deset let bez nejlepšího kanonýra historie Pepiho Bicana

Kdo je nejlepším útočníkem české fotbalové historie? O odpovědi se dá polemizovat, jedním z největších kandidátů by ale určitě byl Josef "Pepi" Bican. Legendární střelec zemřel právě před deseti lety ve věku 88 let.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pepi Bican | Foto: SK Slavia Praha

Údaje o tom, kolik dal Pepi Bican za svoji kariéru ligových a reprezentačních gólů se liší. Některé zdroje uvádějí, že jich je skoro sedm set. Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků ho vyhlásila jako druhého nejlepšího ligového kanonýra historie hned za Pelém.

Pokud ale vezmeme poměr branek a počtu zápasů, pak jasně vítězí Bican, který má průměr více než jeden a půl gólu na utkání oproti necelému jednomu u Pelého.

Přehrát

00:00 / 00:00

Desáté výročí úmrtí Pepiho Bicana - téma pro Mirka Vasiće

Legendární Pepi měl proti slavnému Brazilci jednu velkou nevýhodu: Jeho nejlepší fotbalová léta spadala do období 2. světové války.

Bican začal kariéru ještě jako rakouský občan a za Rakousko si také zahrál na svém jediném světovém šampionátu v roce 1934. Československé občanství získal kvůli úředním průtahům až po dalším mistrovství světa a za zemi svého otce si už potom na největší fotbalové akci nikdy nezahrál. Během Protektorátu lákali Bicana do národního týmu Německa. On ale odolal.

"Byl vyzván, aby znova přijal německou národnost a stal se Němcem, protože by ho bývali chtěli mít jako člena národního mužstva Německa. Kolikrát o tom strejček vyprávěl, protože říkal, jakou zažil hrůzu, že se bál. To nebylo jen tak tam přijít mezi ty uniformované, často i esesáky, a říct, že zůstane Čechem. To nebylo tak jednoduché," vzpomíná docent Václav Smetana, uznávaný ortoped a hlavně Bicanův synovec.

Asi nejvíc je Bicanovo jméno spjaté se Slavií, se kterou získal šest ligových titulů, navíc se v jejím dresu stal desetkrát králem ligových kanonýrů. Po nástupu komunismu v Československu ale prožíval slavný fotbalista těžké chvíle. Ze Slavie ho totiž režim nejprve "uklidil" do Vítkovic.

"Celá republika se na něj chodila dívat, když hrál v triu s Bouzkem a Vejvodou za Vítkovice, ti dávali góly po celém Československu," říká Václav Smetana.

Bican se poté ještě jednou vrátil v první polovině padesátých let do Slavie, už ale z hlediska fotbalu v pokročilém věku. Slavný Pepi si navíc musel zvykat za komunismu na nové podmínky. V mládí dobře placený profesionál se stal najednou amatérem a po skončení kariéry musel dělat nejrůznější zaměstnání.

Velkou oporou byla Bicanovi manželka

To dokládají i slova Václava Smetany: "Samozřejmě ono to šlo dál. U nás když se někdo někomu mstí, tak to končí pracovními tábory, prací šoféra nebo až skutečně u té lopaty."

Bican ale těžkým podmínkám statečně odolával a měl v tom i jednu velkou oporu.

"Naštěstí měl manželku, která ho v tom podporovala, která mu nedovolila, aby padnul, která ho dobře oblékala, ne aby se vytahoval nad ostatní, ale aby všem ukázal, že nepadl, že hodlá dál žít. Naštěstí se nedostal do vězení, ale doba byla i tak velmi krušná," vzpomíná Bicanův synovec Václav Smetana.

Jedné věci se ovšem legendární útočník nikdy nevzdal - až do smrti chodil na zápasy své Slavie, kterou sice stejně jako moderní fotbal často kritizoval, i tak ale byla pevnou součástí jeho života.

Jan Suchan, Mirko Vasić Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme