Čeští fotbalisté remízu s Dánskem uvítali, oběma týmům chyběly opory
Když ve fotbale nepadají góly, něco je špatně a obvykle z toho zúčastnění velkou radost nemají. Ale u české reprezentace tohle přestává platit. Už podruhé v řadě odcházeli čeští hráči ze hřiště s bezbrankovou remízou v kapse a s dobrým pocitem z konečného skóre. Nerozhodný výsledek 0:0 v Dánsku totiž znamená nadějný start do kvalifikace mistrovství světa.
Tím spíš, že v Kodani byl skoro maximem, na co mohl současný výběr Michala Bílka pomýšlet, protože bojovně naladění fanoušci dokázali své odhodlání přenést i na dánské hráče, ale ti se přes veškerou snahu a převahu nedokázali dostat do šance, ze které by uměli trefit branku a zároveň překonat českého brankáře.
„Měl jsem štěstí, že jsem všechny střely viděl. Největší nebezpečí skýtalo hřiště. Trávník byl položen teprve před dvěma dny a každý pruh je jiný. Míč někdy vyskočí, někdy sklouzne jindy se odrazí úplně zvláštně. Nejhorší byly střely v první půli, které skočily přímo přede mnou,“ pochvaluje si Petr Čech.
Práci mu ulehčil kromě jiných i Marek Suchý, který musel na poslední chvíli a po dvou letech zaskočit v obranné řadě a na rozdíl od minulé kvalifikace z něj vyzařovaly klid a jistota. Možná i proto, že místo potrestaného útočníka Juventusu Bendtnera se na hrotu dánského útoku vystřídali sice podobně robustní, ale velmi mladí a nezkušení Jörgensen s Corneliusem.
„Bendtner je asi útočník jiné třídy, než ti kteří tu byli. Do ničeho se moc nedostali, ale ani toho moc nezkusili. Bendtner na sebe umí navázat více hráčů, snaží se přes obránce přejít jeden na jednoho. Tihle jen odskakovali a ve vápně se k ničemu nedostali. Myslím, že jim Bendtner chyběl.“
Čechům zase Tomáš Rosický, ale snad ještě více Václav Pilař. Tohle bylo utkání přesně pro něj, prostor k průnikům do otevřenější obrany by momentálně zraněný křídelník v Kodani rozhodně měl. Ostatně i jeho náhradník Matěj Vydra se do slibné šance dostal, jenže v situaci, kdy postupoval s Janem Rezkem na jediného dánského obránce chybně zvolil přihrávku.
„Ve druhé půli jsem mohl rozhodnout zápas, kdybych trochu zachytil, tedy zachoval se jako útočník. Viděl jsem Rezka nabíhat a zkoušel jsem mu to prostrčit, kdyby se to povedlo, šel sám na brankáře,“ lituje dvacetiletý debutant v národním týmu, který svůj zkrat přičítá i své nezkušenosti.
„Třeba kdybych za sebou už měl pár reprezentačních srazů, takhle to bylo poprvé a tím to taky asi bylo. Udělal jsem to špatně. Kdybych se rozhodl správně a šel sám, tak jsme mohli jít s Rezkem sami na brankáře. Třeba si příště vyberu lépe.“
To příště může přijít už v úterní přípravě proti Finům, ale podstatnější bude říjnové pokračování kvalifikace doma s Maltou a Bulharskem.
