Čeští fotbalisté za trenérem stojí a doufají, že se nic měnit nebude
Někdo rád jezdí na horské dráze, jiný skáče s padákem z letadla, ale ještě nikdo nepřišel na tak originální způsob, jak zaplavovat své tělo adrenalinem, jako Michal Bílek. Nad trenérem fotbalové reprezentace už se za tři a půl roku mnohokrát smrákalo, ale na poslední chvíli národní tým pokaždé zabral a svého kouče od vyhazovu zachránil.
Naposledy teď v Arménii, kdy byla Bílkova pozice vůbec nejvratší. Do Jerevanu odjížděl fotbalově prakticky mrtvý muž, ale v zemi s jednou z nejstarších tradic křesťanství se mu dostalo alespoň částečného vzkříšení.
Nad Sevanským jezerem 70 kilometrů od Jerevanu se vznášejí tóny arménského popu a před kostelíkem náležícím k místnímu klášteru z 9. století stojí plechovka s českým pivem. Znamení, že dorazili fotbaloví turisti ze střední Evropy.
V kapli zapálili fanoušci svíčky za svůj fotbalový tým a jeho výhru 3:0, jak zaznělo s trochou hořké ironie na rtech. Mír posvátného místa na ostrově, ze kterého Stalin kdysi vysoušením jezera Sevan vytvořil poloostrov, ostře kontrastuje s atmosférou, která o půl dne později vítá české fotbalisty na jerevanském stadionu Republiky.
Český kouč Michal Bílek tuší, že peklo v červeno-modro-oranžových arménských barvách může být bez ohledu na výsledek posledním jevištěm, na které vysílá svůj reprezentační soubor. Jeho osud je v rukou nikoli božích, ale Peltových. A Bílek se tomu fatalisticky, a ne zrovna v souladu s křesťanským přístupem oddává.
„Soustředím se na svoji práci a soustředím se na to, abychom to utkání zvládli a vyhráli. Co se bude dít po zápase, to už nemůžu ovlivnit.“
Ale svíce zapálená u jezera Sevan má své kouzlo. Druhý poločas utíná českou bezradnost v útoku a tým, tentokrát na hřišti vedený uzdraveným Tomášem Rosickým, 3:0 vítězí. „Trenér zvolil velmi dobrou taktiku, že trochu proházel to rozestavení, a myslím, že jsme zaslouženě vyhráli,“ podpírá Rosický vratkou židli, na které Michal Bílek sedí.
Kvalifikace není ztracená
A ještě na stadionu v Jerevanu tak činí také muž s největší odpovědností, předseda Fotbalové asociace Miroslav Pelta. „Poděkoval jsem trenérovi i hráčům za předvedený výkon. V krizové situaci to zvládli, do 16. dubna žádné změny nebudou.“
A z malé ankety mezi hráči je znát, že si nepřejí, aby před červnovým utkáním s Itálií vůbec nějaké změny nastávaly. Loajalita mužstva k trenéru Bílkovi je značná. „Nemyslím si, že by trenér odcházel v průběhu kvalifikace, kdy máme ještě pořád šanci na postup. Nechci se tím ani zabývat. Přijde mi to zbytečné,“ myslí si brankář Petr Čech.
„Doufám, že zůstane zachovaná chladná hlava. Měli bychom být trestaní my, a ne trenér. Na každého trenéra se vždycky křičí, už jsem zažil, jak se křičelo na ty předešlé trenéry. Tu kvalifikaci máme pořád rozjetou dobře, i když jsme si ji zkomplikovali, ale nikdo neříká, že tady Bulhaři nebo Dánové vyhrají. Doufám, že se nic měnit nebude,“ říká obránce Tomáš Sivok.
Vítězství v Arménii celkově uvolňuje atmosféru kolem týmu zhoustlou po potupné porážce od Dánů, která znovu postavila národní mužstvo nad fotbalovou propast. S koučem Bílkem se ještě v Jerevanu rozloučil záložník Tomáš Hübschman a zamířil do Doněcku, ostatní nasedli do letadla směr Praha.
„Proti Dánsku je ten výsledek hrozný, ten nůž na krku máme pořád stejně. Předseda řekl, že se to bude řešit 16. Počkáme si na to,“ dodává trenér Michal Bílek.
