Cestování a fotografování, i to byly záliby zesnulého fotbalové vicemistra světa Tichého
Domácí meruňkový džem, zahrádka plná záhonků s bramborami, česnekem a dalšími plodinami nebo dílna nadšeného kutila a radioamatéra. To jsou vzpomínky na reportážní návštěvy v Podivíně, rodišti Jiřího ženy Zdeny, kde se manželé Tichých v devadesátých letech usadili.
Dokud mu to zdraví dovolovalo, pomáhal Jiří Tichý s kopáním do míče i mládežníků ve Slavoji Podivín, ostatně po hráčské kariéře, kterou strávil hlavně v Červené Hvězdě Bratislava a Spartě, dělal asistenta trenéra i v pražském klubu.
Kromě fotbalového míče to uměl s fotoaparátem, z četných fotbalových zájezdů po celém světě si kromě vzpomínek vozil i spoustu obrázků.
Životním výjezdem byl ale ten v roce 1962 do Chile. Jiří Tichý dovedl Československo na mistrovství světa jako kapitán, ale na turnaji si zahrál až ve finále. Místo zraněného Jana Lály mu připadl úkol bránit Maria Zagalla.
A při zájezdu do Sao Paula s Klubem přátel Josefa Masopusta v roce 2012 se s ním po padesáti letech setkal znovu. To už byl Zagallo coby hráč i trenér čtyřnásobným mistrem světa.
„Trochu jsme zestárli. Vlasy nám oběma zbělely a už jich moc nemáme. Tenkrát ve finále jsi mi dával více prostoru, kdybys mě hlídal takhle těsně, tak byste třeba vyhráli,“ žertoval slavný Brazilec na pohovce vedle Jiřího Tichého, svého strážce ze slavného chilského finále, který se dožil 82 let.
Ještě jedna vzpomínka na "stříbrného Chilana" Jiřího Tichého, za chvíli ve Sportžurnálu na @Radiozurnal1 pic.twitter.com/7MWSZCENpA
— Jan Kaliba (@JanKaliba) 28 August 2016