Dětské MS Football for Hope organizuje i česká dobrovolnice
Místo českých studentů má teď okolo sebe děti, které na pořádnou školu často ani nemají. Univerzitní učitelka z Olomouce Simona Šafaříková teď pracuje zadarmo v Jižní Africe. Jako dobrovolnice pomáhá chlapcům a děvčatům z chudých a problematických oblastí světa na fotbalovém šampionátu dětí s názvem Football for Hope.
Na svou vizitku by si teď klidně mohla napsat "konzultační hodiny neomezené". Simona Šafaříková je v Jižní Africe nablízku dětským fotbalovým týmům, a dělá, co je zrovna potřeba: „Já jsem tady jako dobrovolník v oblasti hospitality, což znamená, že doprovázím jednotlivé delegace a překládám pro ně. Jsou tu totiž francouzsky a španělsky mluvící týmy, ale i týmy, které nemluví ani jedním z těchto jazyků. Takže překládám, organizují hry. Máme být s nimi, pomáhat jim, prostě být jim k dispozici," popisuje.
Simona Šafaříková je k dispozici organizacím, které pracují s mládeží z problémových lokalit, takže se třicetiletá učitelka z Olomouce v Johannesburgu potkává s dětmi, které vyrůstají v nejchudších slumech nebo jen tak na ulici, dost často bez rodičů nebo svých blízkých.
Ale sběratelkou krutých lidských příběhů nechce být: „Nebyla jsem v dojemné situace, nesnažím se ty lidi to té situace dostat. Jsou to pro mě normální lidé jako jiní. Jsou tu lidé ze států, kde byly problémy, pravděpodobně přišli kvůli válce nebo kvůli AIDS o rodiče. Ale nevím to přesně. Každý máme svůj příběh," říká.
Simona Šafaříková si spíše všímá jiných věcí, a sice těch, které může využít ve své obvyklejší práci na fakultě. A tak studuje, jak nebo čím může fotbal přispět k rozvoji dětí v chudých a problematických zemích.
Žádný rozhodčí. Děcka se domlouvají sama
„Jde o využití sportu a hlavně fotbalu k tomu, aby se lidi dali dohromady, aby spolu komunikovali, řešili problémy a vzdělávali se. V Čechách to je docela nové téma a já se ho snažím přinést na katedru rozvojových studií. Tam se snažím přinést sport a naopak na fakultu tělesné výchovy se snažím přinést fenomén rozvoje. Ale to téma je pro Českou republiku opravdu nové," myslí si Simona Šafaříková.
A že by to fungovat mohlo, ukazuje na některých příkladech okolo sebe: „Vidíte tady lidi z Bosny a Hercegoviny a ze Srbska, kteří hrají v jednom týmu, jsou tu lidé z Izraele a Palestiny. Tato organizace pracuje dlouhodobě v místech, kde jsou lidé odděleni zdí a dává je dohromady. Děcka si to docela užívají," říká.
„Když jsme s nimi na začátku dělali rozhovory, tak si sdělovali, proč jsou tady a kromě fotbalu chtějí opravdu poznávat i další kultury. Měli jsme tu dva večery kulturní představení, a to jsem měla pocit, že jedu kolem světa. Jednotlivé státy se představovaly a lidé se navzájem poznávali. Tohle už je hlavní část festivalu, kde jde hlavně o fotbal. Ale stejně vidíte, že tu není rozhodčí, děcka se sama domlouvají, jestli to byl gól nebo faul," říká česká dobrovolnice FIFA v Jižní Africe Simona Šafaříková.
