Do klubu Anži Machačkala zamířily hvězdy světového fotbalu
Ještě před pár lety znali v Evropě jeho jméno jen skuteční fotbaloví nadšenci, dnes se klub Anži Machačkala objevuje ověnčený prakticky jen samými ‚nej‘. Nejlepší hráči, největší výplaty, velkolepé plány do budoucna.
„Noví hráči, nový fotbal, jsem nadmíru spokojený,“ pochvaluje si na stadionu 49letý Džamil Abdulajev proměnu svého domácího klubu.
Anži fandí rodák z dagestánské Machačkaly už od jeho vzniku v roce 1991. Tolik lidí jako za poslední sezónu ale stadion podle něj nepamatuje.
Reportáž moskevské zpravodajky Českého rozhlasu Lenky Kabrhelové o fotbalovém klubu Anži Machačkala v pořadu Zblízka na Radiožurnálu.mp3
Bouřící 17tisícihlavý dav se zvedá ve vlnách a nadšeně skanduje hesla jako „Anži, do toho!“, „Anži, vpřed!“ a provolává také jména klíčových hráčů, například útočníka Eto´o, v současnosti nejlépe placeného fotbalisty světa, nebo Roberta Carlose a dalších. To, že je ze třicítky hráčů základní sestavy téměř polovina ze zahraničí, příznivci dagestánského klubu vítají.
Jedním z těch, kdo sklízí nadšený aplaus publika, je i bývalý útočník pražské Sparty Jan Holenda. V řadách Anži hraje už téměř dva roky. Jak říká, rozhodnutí přesídlit do klubu, který se jeho nový vlastník – miliardář a dagestánský patriot Sulejman Kerimov – rozhodl vytáhnout mezi evropskou špičku, rozhodně nelituje.
„Pro mě to určitě postup bude mít. Když se tady setkáváte na hřišti s hráči, kteří buď jsou nejlepší na světě, anebo hráli za ty nejlepší týmy, po mé stránce je určitě moc příjemné s těmito hráči trénovat a koukat na ně, jakým způsobem oni trénují a učit se od nich,“ vysvětluje útočník Jan Holenda.
Z jeho týmu by se, pokud vše poběží podle plánu manažerů klubu, měl stát stálý účastník nejvyšších evropských soutěží. Tam ale ambice Anži nekončí.
Podle hlavního manažera Anži Germana Čisťjakova nejde jen o to, zajistit klubu úspěch, majiteli peníze a fanouškům kvalitní podívanou. V převážně muslimském regionu, sužovaném téměř dennodenním násilím, vysokou nezaměstnaností a rostoucím radikalismem, by měl fotbal sehrát roli téměř sociálního projektu a doslova změnit lidem život.
Mnozí z tisíců Dagestánců takovou myšlenku vítají. 49letý energetik Džamil vidí ve fotbalu především šanci pro mladou generaci, byť připouští, že všelékem na chronické problémy severokavkazského regionu asi být nemůže. I kdyby ale světové hvězdy zmohly kopanou na trávníku v centru Machačkaly „jen“ to, že z Dagestánu budou aspoň na moment přicházet jiné zprávy než o nových útocích, prošedivělý fanoušek by to považoval za úspěch.
