Džeko na své kořeny nezapomněl. Do Sarajeva investuje svou slávu i peníze
Před dvaceti lety nevěděl, jestli se dožije dalšího dne. Teď nejenže žije, ale může se obklopovat luxusem. Fotbalem si vydělává milióny a sám má tržní hodnotu v přepočtu tři čtvrtě miliardy korun. Bosenský fotbalista Edin Džeko na rozdíl od 1500 jiných dětí přežil skoro čtyři roky trvající bitvu o Sarajevo a během let se i s českou pomocí vypracoval na světoznámého útočníka Manchesteru City. Jeho příběh ukazuje, že těžké začátky umějí člověka dovést k úspěchu i pokoře zároveň.
Vedle sarajevského stadionu Grbavica v poledním parnu zápasí dva týmy žáčků. Právě tady s fotbalem začínal Edin Džeko, jenže místo umělé trávy tu byl jenom tvrdý mlat. A za války z kopců nad hřištěm ostřelovali město srbští vojáci, bezpečné nebylo ani kopat si s míčem na plácku za domem.
„Edin a všichni z jeho generace vyrostli v nesmírně těžkých podmínkách. Nejen, že přežili tu hrůzu, ale ani potom to neměli jako začínající fotbalisti lehké. Náš stadion byl zničený, však se podívejte, ještě teď jsou na něm patrné zásahy granátů z války,“ ukazuje mi Dželaludin Muharemović, který Džeka zná velmi dobře.
Byl kapitánem prvního týmu Željezničaru Sarajevo, když do něj ještě coby dorostenec talentovaný fotbalista přišel. Jenže v klubu mu tehdy velkou pozornost nevěnovali a jeho potenciál nerozpoznali. Platí to pro trenéry, funkcionáře i fanoušky, jako je třeba Nermin.
Sarajevský příběh hvězdného fotbalisty Edina Džeka přibližuje reportáž Jana Kaliby
„Nikdy by mě nenapadlo, kam to tenhle kluk může dotáhnout. Z dob, kdy začínal hrát za Željo, si ho pamatuju dobře. Ale nepřipadal mi ničím výjimečný. Navíc země se ještě vzpamatovávala z války, byly jiné starosti, než piplat se s fotbalisty. Ale teď jsme na něj hrdí, je vynikající. Chtěl bych, abychom ho koupili zpátky, ale na to je nepředstavitelně drahý. To spíš on si teď může koupit celý Željezničar.“
To Edin Džeko ještě neudělal, ale ke klubu, kde mu někteří zpočátku vůbec nevěřili, má stále blízko a vztah velmi vřelý.
„Edin se tu objeví pokaždé, když má v klubu volno nebo když přijede na reprezentační sraz. Potkáme se, povídáme si, všechno jako za starých časů. Na nic si nehraje a ani k lidem, kteří mu tenkrát nevěřili, se nechová povýšeně,“ říká Dželaludin Muharemović, nejen Džekův bývalý spoluhráč, ale i současný ředitel Željezničaru.
Válečnou generací tažená Bosna a Hercegovina suverénně míří na fotbalové MS
Číst článek
I on vnímá a oceňuje, jak se slavný odchovanec jím vedeného klubu snaží svou slávu a peníze nemarnit, ale investovat obojí do země, kde tak těžce vyrostl. Mimo jiné se stal prvním bosenským ambasadorem Dětského fondu UNICEF a navštěvuje bosenské školy.
„Svůj příběh prodává dál jako obrovskou motivaci pro generace po něm. Po té nešťastné válce spousta kluků, kteří měli před válkou jako největší vzory fotbalisty, se od fotbalu odklonila a začala dělat bojové sporty, jejich vzory byli najednou válečníci. A Džeko svým příběhem a přístupem dává klukům znovu šanci, aby se vrátili na lepší cestu,“ myslí si Jiří Plíšek.
Právě on Edina Džeka pro velký fotbal objevil a umožnil mu fotbalově růst tím, že ho ze Sarajeva dovedl na sever Čech do Ústí nad Labem a Teplic. I dnes Plíšek cítí v Bosně a Hercegovině velký fotbalový potenciál, aby tu rostli ‚noví Džekové‘, i když tatínkové dětí, které hrají vedle stadionu Grbavica, jsou skeptičtí.
„Vy v Česku máte fantastické podmínky. Byl jsem v Děčíně, Ústí, Teplicích i Praze a i malé oddíly tam mají lepší podmínky pro děti než náš největší klub. Vždyť se podívejte, tady trénuje osm set dětí na tomhle jediném hřišti. To se nevidí ani v Africe…“
