Eusébio před rokem navštívil Prahu. Masopustovi symbolicky předal Zlatý míč
Ráno zemřel ve věku 71 let jeden z nejlepších fotbalistů historie - Portugalec Eusébio. Držitel Zlatého míče z roku 1965 a bronzový medailista z mistrovství světa 1966 měl v poslední době velké zdravotní problémy a v půl čtvrté ráno se mu zastavilo srdce. Loni v lednu navštívil naposledy Prahu a setkal se se svým přítelem Josefem Masopustem.
Radiožurnál byl během soukromého oběda pořádaného Klubem přátel Josefa Masopusta jako jediné médium u toho, a tak vás můžeme do vybrané společnosti exkluzivně pozvat.
Vřelé objetí, portugalská věta na uvítanou, kterou si Josef Masopust pamatuje, a pak už si dojaté osobnosti světového fotbalu za pomoci překladatele vyměňovaly poklony.
„Strašně jsem se něj těšil, protože vzpomínky na zápas Dukly s Benfikou mají v mé mysli jedno hlavní téma,“ tím je pro legendu českého fotbalu zápas z března 1963.
Vicemistr světa z Chile Josef Masopust v roce 1962 vyhrál prestižní anketu o Zlatý míč. Vítěz Poháru mistrů evropských zemí a pokořitel dlouho neporazitelného Realu Madrid Eusébio v ní skončil druhý.
Slavný moment připomíná dobová fotografie, kterou si oba přátelé po půl století prohlíželi. A památná předávka se po letech symbolicky mohla odehrát znovu, protože Josef Masopust svůj Zlatý míč přinesl s sebou.
„Řekl bych, že je to asi čtvrtá příležitost, kdy jsem ho použil,“ napočítal Masopust.
„Cítil jsem tehdy velké uspokojení a čest, když jsem před zápasem Dukla - Benfika mohl Zlatý míč předat. Sám jsem ho získal až o tři roky později. Josefa Masopusta už jsem tehdy samozřejmě znal. Jsou to pěkné vzpomínky, když se dívám na tu fotografi,“ vzpomínal Eusébio.
„To jsme byli o něco mladší,“ přidal Masopust. „A taky bez břicha,“ podotkl Eusébio při pohledu na štíhlé postavy na fotce. „Já už jsem tak starej, že už ani nevím, že mi někdy bylo třicet let,“ postěžovala si česká legenda.
Z Prahy si odvezl český křišťál
Eusébio to měl loni v lednu v Praze se vzpomínkou na své třicetiny jednodušší. Byl totiž o jedenáct let mladší, krátce předtím oslavil jednasedmdesátiny a kuchaři ho překvapili dortem.
„Chtěli jsme na ten dort napsat 55, ale ono nám to nevyšlo,“ laškoval Josef Masopust a s účastí se pozastavil nad Eusébiovým zdravím, které už tehdy trpělo dávnými fotbalovými bitvami.
Kdysi mrštný a nedostižný Portugalec byl po operaci srdce, ale trápilo ho i bolavé koleno a pohyboval se jen za pomoci hole.
„Bohužel toto jsou příklady velkého zápasového úsilí, které se nám povedlo někdy předvést, a pak je z toho takovéhle zranění, které nás stojí kolena a otravuje život.“
Eusébio ještě dostal k narozeninám svůj oblíbený český křišťál, vyměnil si Masopustem podepsané památeční dresy, z nichž jeden od věnovaný Eusébiem poté vydražil Klub přátel Josefa Masopusta na charitativní účely a pak už musela Černá perla z Mozambiku, odkud Eusébio pochází, vyrazit na letadlo do Lisabonu.
„Ateja,“ loučil se tehdy Portugalec s tím, že svého přítele neopouští nadlouho. Ani přání Josefa Masopusta, aby se obě legendy opět brzo setkaly, se již nenaplní.
