Football for Hope - dětské fotbalové mistrovství světa
Ve svém životě většinou moc štěstí nepobrali, své rodiče ztratili ve válce nebo kvůli nemoci AIDS, ale teď je spojuje fotbal. V jihoafrickém Johannesburgu jim totiž začal dětský šampionát, který se v mnohém podobá tomu opravdovému. Jmenuje se Football for Hope, a naději dává nejen vítězným týmům.
Jsme v jedné z nejchudších čtvrtí Johannesburgu, v městské části s názvem Alexandra. Tenká zeď z cihel tady odděluje dva různé světy. Na jedné straně leží moderní hřiště s umělou trávou třetí či čtvrté generace, na té druhé žijí děti nebo mladí lidé, kteří dost často nemají ani své rodiče, natož prarodiče.
V chatrčích s tenkými stěnami a plechovými střechami třou většinou bídu s nouzí, ale hned za červenou hranicí mohou v nově vybudovaném vyparáděném areálu sledovat "světový šampionát".
Jihoafrický prezident Jakob Zuma a šéf mezinárodní fotbalové organizace FIFA Sepp Blatter jim právě v nablýskaných autech přivezli "Football" for Hope, jinými slovy Mistrovství světa pro děti z problematických lokalit.
„O tom je ten fotbal pro rozvoj. To není o tom, aby se odehrával v Praze na Václaváku, ale donést tu událost, tak kde probíhá, aby se k tomu dostali ti lidé, kteří se k tomu normálně nedostanou,“ hájí myšlenku přivážet podobné akce do těch nejchudších lokalit Simona Šafaříková.
Není to nic na oko
Jediná česká dobrovolnice projektu, jinak také univerzitní pedagožka z Olomouce, která se tady stará o týmy ze Rwandy a Bosny a Hercegoviny.
„Já si myslím, že jsou ty lidi hrozně spokojení, že ty děcka si to hodně užívají. Jsou tady děti ze států, kde byly problémy, kdy pravděpodobně přišly o rodiče kvůli válce, kvůli AIDS.“
Týmů je tady stejně jako na skutečném šampionátu 32, ale složení některých z nich se zdá v dospělém světě nepředstavitelné. Tak třeba za družstvo s názvem The Peace Team hrají dohromady děti z Palestiny i Izraele, a podle slov Simony Šafaříkové to není spojenectví a přátelství jen na oko.
„Ty děti se znají z těch svých komunit. Ty organizace už spolu dlouhodobě pracují. Vidíte tady lidi z Bosny a Hercegoviny, ze Srbska, kteří hrají spolu v týmu. Jsou z Izraele z Paletiny, zase hrají spolu. Není to nic na oko, ty lidi se navzájem poznávají. Není tam rozhodčí, ty děti se spolu domlouvají jestli to byl gól nebo ne.“
Právě fair play je jedna z věcí, kterou ve svém zahajovacím projevu předseda FIFA Sepp Blater dětem kladl na srdce, a podle prvních zkušeností se zdá, že to ani zmiňovat nemusel.
Dospělí fotbalisté, kteří jen kousek odtud kopou do míče v zápasech skutečného světového šampionátu, by se od nich v tomto směru mohli lecčemu přiučit.
