Fotbal v Jižní Africe prohrává s rugby
Jihoafrická republika působí dojmem, že fotbal je sport číslo jedna. Ale nenechme se mýlit. Když zrovna není šampionát, tak se zájem fanoušků točí kolem rugby.
I mnohé stadiony vznikly původně kvůli hře se šišatým míčem a zřejmě i proto zaznamenávají Jihoafričané podstatně víc mezinárodních úspěchů v rugby a nikoliv v kopané.
Devatenáctiletá studentka turistického ruchu Cecilie pracuje jako dobrovolnice na stadionu v Durbanu a má neobvyklé koníčky. Fotbal ji moc nezajímá, za to její vášeň je rugby a to taková, že za šišatým míčem i běhá.
„Odmítla jsem hrát v ženském týmu a tak hraji společně s muži. Ženy hrají podle jiných pravidel a mě baví opravdové rugby,“ řekla studentka.
Cecilie není svalnatá zápasnice. Navíc je černoška a rugby je sport bělochů. Nebo spíš byl.
Rugby zatím bez vuvuzel
„Rugby je afrikánský sport, fotbal byl zase populární hlavně mezi kmenem Zulů. Dneska se to ale smazává a lidé sledují společně fotbal i rugby,“ vysvětlila.
Na rugby původně chodili jenom běloši, v dobách apartheidu černoši rugby ignorovali, vzpomínají manželé Millerovi na stadionu v Pretorii:
„Nikdy jste neviděli bělochy na fotbale a černochy na rugby. Tohle je ragbyový stadion mého týmu Blue Bulls a dneska je skoro polovina fanoušků černochů.“
Tak jako v národním fotbalovém týmu převládají černoši, tak v národním ragbyovém týmu je stále ještě víc bělochů. Ale v mužstvu Blue Bulls paní Mullerové už dochází ke změnám.
„V týmu je čím dál víc černochů, a to především proto, že má i víc černých fanoušků,“ dodala.
Mezi fotbalem a rugby je ale ještě jeden znatelný rozdíl. Na ragbyových zápasech se netroubí na vuvuzely. Není to sice zakázané, ale tradici dodržují bez rozdílu barvy pleti všichni. Zatím.
