Fotbalisté fandili dětem. McDonald's Cup sledoval Jankulovski i 'mamánek' Švancara

Radost, smutek, smích i slzy patří k fotbalovému žákovskému turnaji McDonald's Cup. Jeho devatenáctý ročník vyvrcholil v Ostravě. Třetí triumf v řadě vybojovali reprezentanti pražské Základní školy Marjánka. Za odměnu pojedou na evropský šampionát, ve Francii na vlastní oči uvidí souboj Česko - Španělsko.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mladí fotbalisté na finále McDonald´s Cupu | Foto: Jan Vidrna

„Hlavní je, že je to baví. Mají radost z každého gólu a každého vítězství. Dnes je doba trošku zrychlená, takže děti už možná mají nějaké idoly, to jsme my neměli“ zamyslel se při sledování finále McDonald's Cupu Marek Jankulovski.

Naposledy působil v ostravském Baníku. Ve sbírce úspěchů má bronzovou medaili z evropského šampionátu 2004. V sezóně 2006/2007 pak v dresu AC Milán vyhrál Ligu mistrů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Vyvrcholení turnaje základních škol sledoval reportér ČRo Pavel Petr

Budoucím adeptům fotbalového řemesla měl co říct také útočník Petr Švancara. Velkou část kariéry strávil v brněnské Zbrojovce, objevil se také ve Slavii, Viktorii Žižkov nebo Příbrami. Turnaj sledoval od regionálních kol.

„V Brně hrál můj 9letý syn. Rád tyhle akce podporuju, protože v nich jsou děti. Ty by měly být na sportovištích být víc než u počítačů a tabletů. Na akci se mi nejvíc líbí elán dětí do sportování,“ říká bývalý útočník.

Proslulý bavič elán měl a dodnes má. Platilo to i ve školním věku, učení ale kvůli fotbalu nezanedbával. „Byl jsem dobrý studen, nechodil jsem za školu. Měl jsem to postavené tak, že když jsem nechtěl, poprosil jsem maminku a ta mi dala třeba dva dny. Byl jsem mamánek, v tom jsem měl výhodu,“ přiznává.

A rady pro malé fotbalisty? Podle Marka Jankulovského nejsou třeba. „Neradil bych jim. Jen bych jim řekl, že je důležité, aby je to bavilo. Jsou na čerstvém vzduchu, zdokonalují se a čas ukáže, jestli to dotáhnout někam dál,“ říká bývalý obránce.

„Každá hodina strávená se sportem se počítá. Sto hodin u počítače se nevyrovná jedné hodině na hřišti,“ vložil se do rozhovoru herec a režisér v jedné osobě Jakub Kohák.

Sport byl pro něj v dětském věku jasnou prioritou. „Na plácku na Jižním městě se hrálo všechno. Fotbal, hokejbal a různé schovávačky. V zimě tátové pokropili plácek a hráli jsme hokej. Pak jsem přišel na chuť basketbalu a jsem vyučený basketbalista. Fotbal jsem hrál znovu až ve zralém věku,“ říká Jakub Kohák.

Pavel Petr, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme