Fotbalisté hazardují nejen s účastí na MS, ale i s přízní fanoušků
Bezgólovou remízou 0:0 s Bulharskem ukončili včera večer čeští fotbalisté svoji letošní účast v kvalifikačních bojích o účast na mistrovství světa v roce 2014. I tento duel, stejně jako mnohé předchozí, ukázal na největší současnou slabinu výběru trenéra Bílka. A to je chabá, ne-li téměř nulová gólová produktivita, se kterou se jen těžko bude sen o postupu na brazilský šampionát měnit hráčům v realitu.
Nuda, šeď, utrpení. Mít fotbalový míč včera večer na Letné ústa, říkal by něco v tomto duchu. Více než 16 tisíc fanoušků zde bylo svědky další marné snahy Michala Bílka vtisknout týmu nějakou herní tvář a proměnit jasnou trenérskou vizi v herní realitu.
Místo toho hra na náhodu a čekání na to, zda na sebe náhodou někdo nevezme odpovědnost a nevymyslí něco, čím by se dal soupeř překvapit. Jenže nikdo odpovědnost nevzal, nikdo nic nevymyslel.
Třeba to vyjde, ozývá se směrem k postupu na mistrovství světa od českých fotbalistů
„Chybí nám tvořivost. Oproti Euru jsme přišli o čtyři hráče,“ má Bílek na mysli konkrétně absence Rosického, Pilaře, Koláře a Baroše, které mu podle něj dlouhodobě dělají čáru přes rozpočet, co se týká gólové produktivity jeho týmu.
Že by se ji snažil český trenér zase nějak progresivně řešit, to se ale zrovna říct nedá. Lafata s Vydrou dostávají minimální prostor, do nominace se nedostal ostrostřelec Rosenborgu Trondheim Dočkal, stejně jako jihlavský sniper Tecl. Důvěru naopak na hrotu stabilně dostává Pekhart, který se v 18 reprezentačních startech prosadil zatím ale pouze jedinkrát.
„Pekhart měl a stále má mou důvěru,“ občas se těžko čte v Bílkově fotbalové mysli, která je nyní navíc nově zatížena i dvoubodovou ztrátou z domácího zápasu s Bulharskem. Ztrátou, která může být nakonec ještě hodně důležitou v celkových kvalifikačních součtech.
„Italové svou kvalifikaci rozehráli dobře a vypadá to, že se bude hrát o druhé místo.“ Tak přece jen by se uvažování trenéra Bílka dalo zařadit do žánru jakéhosi fotbalového realismu. I když vnímání jednoho a totéž je i ve fotbale hodně subjektivní.
Třeba to vyjde
Ona i současná střelecká, a tedy i výsledková mizérie české reprezentace se dá chápat různě. Třeba jako na momentální maximum možného nebo, s trochou řečí čísel řečeno, jako vizitka týmu, který ve třech zápasech vlastně ještě neprohrál.
Navíc, jak říká obránce Gebre Selassie, být trochu toho štěstíčka, mohlo být ještě lépe. „Chyběl jeden krok, vyhráli bychom a řeklo by se, že to sice nebylo ideální, ale měli bychom tři body. Ale uvidíme, třeba to bude stačit,“
Český tým by neměl propadat podobným pocitům, že ono to nakonec přece nějak dopadne. Pokud to udělá, nejen, že nemá na brazilském šampionátu co dělat, ale navíc riskuje i to, že tentokrát už definitivně ztratí zatím stále svatou podporu fanoušků.
