Fotbalisté Plzně budou mít v EL na hřišti portugalské Coimbry tlumočníka
Slovní provokace nebo hecování jsou běžnou a někdy i důležitou částí fotbalových zápasů. Utrousit ve správný okamžik vtipnou a dobře mířenou poznámku totiž dokáže se soupeřem udělat divy, jen to chce mít v sestavě vhodného řečníka. S jedním takovým teď odletěli fotbalisté Plzně odletěli k utkání Evropské ligy do portugalské Coimbry, kde si mohou Západočeši zajistit si už v předstihu postup do jarní vyřazovací části soutěže.
Plzeňský kapitán Pavel Horváth se usmívá, některé výrazy z portugalštiny pro vysílání Radiožurnálu překládat nemůže, a ani volně a ani po dvaadvacáté hodině. Za to si ale ze svého dřívějšího angažmá ve Sportingu Lisabon dobře pamatuje, co může takové slovíčko způsobit. Často při něm soupeři rudne tvář a není to studem, nabíhají žíly, takže pak vyprovokovaný fotbalista, když už je pozdě a dostane červenou kartu, mluví o zkratech nebo blikancích.
Takže když bude Pavel Horváth náhodou během utkání Evropské ligy v Coimbře mluvit portugalsky, asi si s protihráčem nebude povídat o zónové obraně nebo ofsajdové pasti. „Na hřišti o povídání moc nejde. Spíš jde o to, jak koho vyhecovat,“ říká napůl vážně Pavel Horváth.
Zase tak vznětliví ale podle něj portugalští fotbalisté nejsou, a připomněl si to před pár měsíci, při domácím zápase s Coimbrou v Plzni. „Jsou pořád v klidu v podstatě. Po zápase jsem se tam bavil s hráči, kteří půl hodiny před tím s námi prohráli 1:3, a oni byli úplně v klidu, povídali si a plácali se po zádech. Ptali se, jaký je život v Plzni. Já se zase ptal, jaký je život v Coimře. Řeší velké problémy a ne jednu porážku.“
Tento sportovní přístup k fotbalu se Pavlu Horváthovi líbí, i když pochopitelně prohrát nechce. Pokud se plzeňské Viktorii povede alespoň remizovat, zajistí si už po předposledním kole účast v jarní vyřazovací části Evropské ligy. Ale to není jediný důvod, proč se teď západočeský kapitán do Portugalska těšil.
„Těším se, protože přijede můj kamarád Francisko. Uvidím ho i s dětmi po letech. Dceři bylo naposledy pět a klučina se akorát narodil. Určitě to bude zajímavé,“ vzpomíná Pavel Horváth na rodinu překladatele a člověka, který se o něj před lety v Portugalsku staral.