Fotbalisté Plzně mají problém. Neumějí obětovat krásu hry na oltář účelnosti
Plzeňský fanoušek i letos na podzim prožívá fotbalové hody. A na rozdíl od loňských zápasů Ligy mistrů, letos má vyhledávaná představení na dosah ruky. Viktoria hraje Evropskou ligu už doma na upraveném stadionu ve Štruncových sadech, minulý týden se v Plzni představila česká reprezentace a v sobotu večer pro změnu vedoucí celek Gambrinus ligy. Jablonec jím zůstal, protože dokázal na západě Čech remizovat 1:1. A nádherné utkání v plné nahotě odhalilo jeden velký rozpor v plzeňské kabině.
Obyčejně se tleská hráči, který ze hřiště odchází. V Plzni se tentokrát aplaudovalo Danielu Kolářovi, ještě než kopl do míče. Plzeňské publikum ho v 71. minutě vítalo zpátky na trávníku po dlouhodobém zranění a celá scénka zapadala do atmosféry večera. Lidé se od začátku do konce skvěle bavili jako při povedeném divadelním kusu.
Jenže na rozdíl od oblíbené komedie, u fotbalového utkání nikdy předem nevíte, jak dopadne. A pro plzeňskou Viktorii, která ani po vedoucí brance neubrala plyn, chtěla útočit, bavit diváky a přidat další góly, dopadl duel s Jabloncem špatně. Náskok totiž neudržela a počtvrté v řadě nezvítězila.
„Dneska jsem neměl čip v botě, takže nevím, kolik jsem toho naběhal. Je pravda, že zápas byl nahoru dolů, ale po naší vstřelené brance jsem chybovali, protože jsem zápas měli dohrát úplně jinak. Lidem se to určitě líbilo, protože byly šance na obou stranách, ale mě už na hřišti tolik ne. Bohužel v bouřlivé atmosféře, která tady panovala, jsme to nestačili ukočírovat,“ říká kapitán Pavel Horváth.
Ovšem střelec plzeňské branky Marián Čišovský si myslí, že obětovat atraktivitu hry výsledku by bylo chybou. „Kvůli hře chodí na každý zápas 10 000 lidí. Bohužel teď to nevyšlo. K jednomu gólu jsme měli přidat ještě druhý. Nikdy nehrajeme jen na jednu branku. Jsem jen rád, že náš fotbal lidi baví.“
Až to vypadá, jakkoli to zní neuvěřitelně, na filosofický rozkol v plzeňské šatně, a tak Pavel Horváth hledá způsob, jak usmířit obě varianty přístupu k tomu, co je vlastně při fotbale důležité.
„Obě cesty jsou správné. Někteří kluci jsou tam, aby hráli fotbal nahoru dolů a já jsem tam od toho, abych to brzdil. Jsem rád, že lidi naší hru ocení a chodí na nás. Doufám, že už v příštím zápase jim budeme moci dát tři body.“
První "příště", přijde už ve čtvrtek, to ovšem budou vikroriáni hrát o body v Evropské lize a hodně daleko od vlastních fanoušků, totiž v izraelském Tel Avivu.
