Fotbalistky v Česku málo trénují, říká šéfka ženského fotbalu Dagmar Damková

Liga mistrů je pro fotbalisty Sparty už několik let zakletá, naposledy si ji zahráli v roce 2005. To sparťanské ženy reprezentují český fotbal v nejprestižnější soutěži pravidelně. Postup do osmifinále si zajistily čtvrteční výhrou 3:0 nad Sarejevem v utkání, které opět ukázalo, že i ženský fotbal má své kouzlo.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kapitána fotbalistek Sparty Iva Mocová v souboji s Lyonem v Lize mistryň

Kapitána fotbalistek Sparty Iva Mocová v souboji s Lyonem v Lize mistryň | Zdroj: ČTK

Divácká kulisa se s tou, kterou sparťanští příznivci vytvořili mužskému áčku minulý týden proti Bilbau, pochopitelně nedá srovnat, ale asi dvě stovky lidí si na stadion žižkovské Viktorie cestu našly. A rozhodně ne náhodou, i letenské ženy totiž mají své věrné, třeba sympatickou blondýnku Gabrielu.

"Na ženský fotbal chodím pravidelně, pokud hrají doma. Občas vyjedu i ven, snažím se poslední rok chodit na každý domácí zápas," prozradila jedna z fanynek sparťanských žen.

I v ženském fotbale uvidíte krásné akce, pěkné střely, ale také chyby, ostré skluzy a napětí, navíc pohledné hráčky, které ovšem stále občas slýchají, že by jim to více slušelo u plotny.

Přehrát

00:00 / 00:00

I ženský fotbal má své kouzlo, dokázaly hráčky Sparty v duelu Ligy mistryň proti Sarajevu

"Slyšíme to, ale spíš od pánů, kteří se nikdy nebyli na ženský fotbal podívat. Ale máme podporu i od fotbalistů z áčka a od technického vedoucího Sparty Míry Baranka. Tam je to v pohodě. Kdo byl někdy na ženském fotbale, už tyhle řeči nevede," říká kapitánka Sparty Iva Mocová.

I ona ale určitě ví, že cesta ženského fotbalu k respektu je ještě dlouhá. Jak ji zkrátit, radí předsedkyně svazové Komise fotbalu žen Dagmar Damková:

"Chtělo by to, aby víc trénovaly, to říkám od začátku. Nám ženským jezdit s nákupním košíkem, to víme přesně, kam máme jít, ale trénovanost chybí, trénovat dvakrát až třikrát týdně, to je opravdu hodně málo. Pokud se chceme někam posunout, je potřeba minimálně čtyřikrát. Jako rozhodčí jsem trénovala individuálně a minimálně pětkrát týdně jsem chodila. Jsem na ně náročná, chci to po těch oddílech, ale bohužel to neplní," lituje Dagmar Damková.

Alena Benešová, Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme