Fotbalistu Šimáka připravila o lepší kariéru mladická nerozvážnost
Fenin, Pacanda, Šimák. Co jméno, to mimořádně nadaný fotbalista. Kdyby se jejich kariéry ubíraly správným směrem, mohli dnes večer všichni tři na Letné bojovat za národní tým v kvalifikaci o postup na mistrovství světa proti Bulharsku. Jenže realita je poněkud jiná a sportovní svět zmíněných borců v současnosti mnohem skromnější.
Němčinu kolem sebe slýchával Jan Šimák často, jenže hlasů kolem něj ubývalo. Zatímco v Hanoveru nebo Leverkusenu hrál kdysi pravidelně před desetitisícovými návštěvami, v třetiligové Jeně už to byly pouze stovky.
Stejné je to i teď, kdy je jeden z největších talentů českého fotbalu doma na Táborsku. Za regionální klub nastupuje v druhé nejvyšší soutěži, a nezdá se, že by mu k radosti něco chybělo.
„Konečně se mi podařilo hrát doma. Tady v Táboře jsem začínal, sice ne na Sezimáku, ale na FK, ale jsem prostě rád, že tu hraju, je příjemné být doma. Kdybych dostal nabídku jít do první ligy, asi bych nešel a raději zůstal tady. Upřednostňuju lukrativní nabídku ze zahraničí, a kdyby nepřišla, zůstal bych tady.“
Jan Šimák je jeden ze ztracených talentů českého fotbalu, momentálně hraje v Táboře
Přesto, podobné starosti teď nemusel Jan Šimák mít. I ve svých 34 letech mohl být ještě oporou národního týmu a svými útočnými nápady přivádět obranu soupeře k zoufalství. Stačilo relativně málo: vzít svou kariéru za správný konec - nebo spíš už začátek.
„U mě byl ten problém, že jsem jako mladý začal bydlet sám, měl jsem najednou hodně peněz a zatočila se mi z toho hlava. Přišla velká lukrativní smlouva a život s rádoby kamarády, který spěl jen k tomu, jak to nakonec dopadlo. Kdybych si tehdy s sebou vzal mamku nebo zůstal s přítelkyní, bylo by to jiné. Nemohlo to dopadnout jinak, než že se upřednostnila zábava – a to bylo špatně.“
Jan Šimák tím naráží na své bezstarostné mládí a vlastně i na dobu pozdější. Alkohol a zábava mu totiž velkou část kariéry překážely mnohem více než ti nejrychlejší a nejšikovnější obránci.
Chválil ho i Nedvěd
I Pavel Nedvěd se kdysi rozplýval nad neskutečným talentem Jana Šimáka. Jenže právě vlastnosti držitele Zlatého míče mimořádně nadějnému fotbalistovi scházely. Mít spolu s vynikající technikou a úžasnými nápady také cílevědomost a smysl pro správnou životosprávu, mohl dnes rodák z Tábora jezdit pravidelně na reprezentační srazy z některé z předních evropských soutěží.
„Nevím, mohl jsem třeba v klidu stabilně kopat německou ligu, odehrát si tam klasických devět nebo deset let v jednom mančaftu, jako třeba David Jarolím v Hamburku. Nebo byl můj sen vždycky Španělsko… Kdyby tehdy přišla nějaká nabídka a já to nezabalil, mohl jsem tam hrát,“ zamyslel se Jan Šimák.
Talentu měl na rozdávání, ale stačilo to jen na pár sezon v nejvyšší německé soutěži a na jeden start v reprezentačním A týmu před deseti lety.
