Fotbalová reprezentace možná našla nového Jana Kollera
Baroš, Fenin, Necid, Magera, Bednář, Kadlec, Lafata, Pekhart. Osm čistokrevných útočníků se vystřídalo v sestavě národního týmu během kvalifikace o postup na EURO 2012. Většina z nich se v sestavě ani neohřála, jedinou stálicí byl Milan Baroš. Teď se ale zdá, že má zdatnou konkurenci. V prvním barážovém duelu s Černohorci na sebe upozornil Tomáš Pekhart.
S tvůrcem české hry Tomášem Rosickým si na hřišti velmi rozuměl. Ukázkovým příkladem byla akce, po které se do obří šance dostal Petr Jiráček.
„Když se hraje na jednoho útočníka, je to vždycky složitější. Ale Tomáš Rosický mě tam skvěle doplňoval, takže až tak těžké to zase nebylo. Vždycky jsem měl kolem sebe někoho, komu jsem to mohl dát.“
V systému 4-2-3-1 při nátlakovém stylu hry se zdá být Pekhart ideální volbou a role jediného útočníka doplňovaného hbitými křídelními hráči mu vyhovuje.
„Mám k tomu předpoklady. Když to jde vzduchem a je tam sám útočník, je to složité, ale spoustu jsem toho uhrál, z toho jsme vycházeli do útoků. Škoda, že nepřišlo víc centrů, já jsem tam od toho, abych byl ve vápně,“ vrací se Pekhart k prvnímu zápasu, ve kterém za reprezentační A-mužstvo odehrál celých devadesát minut a ze hřiště odešel až v samém závěru kvůli taktickému manévru, při kterém ho nahradil David Lafata.
Nelze se ubránit vzpomínce na útočníka podobného typu, na kterého český národní tým ještě nedávno hodně spoléhal, a vzájemnému srovnání. Nejenže Jan Koller je a dlouho zůstane nejlepším reprezentačním střelcem. Když bylo týmu ouvej, vždycky se dalo spolehnout na dlouhé nákopy a Kollerovo sklepávání míče spoluhráčům. Nebo dokonce přikročit k jednoduchému stylu ‚všechno na Kollera‘.
„Na některé soupeře to platilo, samozřejmě ne po celý zápas, ale jen v některých jeho částech. Aby se překopávali hráči jako je Pavel Nedvěd, Karel Poborský nebo Tomáš Rosický… Byly někdy takové fáze,“ vybavuje si dnes už ve Smetanově Lhotě dosluhující kanonýr. Podobným způsobem se dá využívat i Pekhartových služeb.
„Kluci mohli hrát i vyšší balony mně do těla, což si myslím, že je i výhoda. Milanovi to spíš dávají do běhu mezi obránce,“ porovnává Tomáš Pekhart zápas, ve kterém nastoupil jako jediný útočník on, s těmi, kde stejná role připadla Milanu Barošovi. Nelze se ubránit pocitu, že přítomnost útočníka Norimberku v sestavě je minimálně v domácích zápasech pro český tým hodnotnější.
