Fotbalová Slavia věří, že její Godot nakonec přijde
Fotbal a divadlo k sobě mají pro mnoho podobností tradičně blízko, ale pro pražskou Slavii teď možná až nepříjemně blízko. Situace v klubu totiž připomíná divadlo absurdní. Fanoušci, hráči a zbytek zaměstnanců, které byste spočítali za pomoci prstů jedné ruky, jsou na poměry krachujícího oddílu nezvykle jednotní. To proto, že jejich společným nepřítelem a tím, na kom budoucnost Slavie závisí více než na snaze všech jmenovaných, je tajemstvím opředený majitel klubu.
Pokřik „Ať žije Slavie" den ode dne stále více připomíná spíše zbožné přání. Na tom, že se ještě nestalo naprosto naivním a nerealizovatelným, má podle hráčů velkou zásluhu ředitel Miroslav Platil, kterého část slávistické obce při nástupu do funkce vítala spíše s despektem a nedůvěrou.
„Můžu říct za kabinu, že stojíme za ním. A díky němu to tam ještě žije. Protože my víme, fanoušci samozřejmě nevědí, jak to tady funguje. Ale nebýt jeho, tak by to tady spadlo už dávno. On to tady vyčistil úplně celé, za tři měsíce připravil fungující klub. Sundal rozpočet, udělal neskutečně moc práce. A je to jeho velká zásluha. A my mu nechceme ještě ubližovat nějakými našimi věcmi, protože víme, co pro to děla. Takže klobouk dolu před ním,“ říká Stanislav Vlček za hráče.
Ti už měsíce žijí z úspor, protože výplaty jim na účty nechodí. A ředitel Platil fotbalistům pro jejich přetrvávající loajalitu komplimenty oplácí. „Mám signály, že nás chtějí nějakým způsobem podpořit, že se zatím snaží a drží.“
Červeno-bílý paradox tedy spočívá v tom, že v Edenu panuje napětí, ale zároveň jistá forma iluzorní idyly. Nikdo proti nikomu nebojuje a všichni drží spolu, protože mají společného nepřítele, který klub vlastní a svým nekonáním zároveň ničí.
Hlubší problémy
„Pokud se týče deseti milionů, které jsou na tu licenci, tak to samozřejmě není taková částka, že by se nějakým způsobem nedala dohromady. Ale nemyslím si, že by to bylo něco významného pro další budoucnost, protože tam jsou ve hře jiné věci,“ prohlásil záložník Lukáš Jarolím.
Ten tak naznačuje, že hlavní problém Slavie spočívá v něčem jiném než v tom, jestli se podaří do konce dubna sehnat peníze potřebné pro získání profesionální licence.
A Miroslav Platil tenhle problém pojmenovává. „V tuhle chvíli musíme najít hlavně systém, naplnit ten systém funkčnosti společnosti, protože bez toho by to bylo pouze řešení dílčí. Nemůžeme přece každý měsíc, nebo každých čtvrt roku, hledat nějaké mimořádné prostředky pro to, jak to řešit. Tady je potřeba najít nějaký funkční model. A to je, o co se tady pokouším několik měsíců. Teď se snad alespoň pohnuly ledy.“
Ředitel Slavie tím myslí, že by klubu nakonec přece jen mohl pomoci nový majitel, kterému ten starý, tajemný svůj podíl přenechá. Potíž je v tom, že případný kupec ve svém vlastním zájmu potřebuje nejprve uhladit spor s britskou investiční společností ENIC.
A dalším problémem je stadion, který klubu nepatří. I proto se ze Slavie na fotbalové prostředí nezvykle často ozývají variace slovesa věřit. „Prostě věřím, že Slavia, ta značka, je zárukou, že se někdo najde, kdo o to bude mít zájem a bude chtít, aby to tady fungovalo, jak má,“ uvedl Lukáš Jarolím.
Ano, jedině víra trenéru Michalu Petroušovi a ostatním slávistům při vyhlížení spásného zachránce zbývá. Rozumově už si nikdo příliš neumí odůvodnit, proč by zrovna tohle absurdní drama mělo skončit netradičně tím, že pan Godot nakonec přijde.
