Fotbalové 'zpomalení' Mateje Krajčíka
Před rokem odcházel z fotbalové Slavie do italské Serie „A" jako moderní rychlý krajní obránce. V létě se vrátil a marně se v týmu českého mistra snažil oživit zašlou slávu. Každý včetně trenéra Karla Jarolíma viděl, že ten starý Matej Krajčík někam zmizel. A přitom se nedá říct, že by slovenský fotbalista v jihoitalské Reggině nehrál. Jednu z příčin jeho proměny můžeme hledat ve stylu, jakým se na Apeninském poloostrově fotbal hraje.
Dá se s klidem v duši ověnčit přívlastkem chodící. Mateje Krajčíka jsem shodou okolností viděl, když nastoupil proti Marku Jankulovskému a poslední Reggina při té příležitosti v únoru remízou 1:1 obrala AC Milán na San Siru o dva body.
Tehdy za milánský klub válel David Beckham. Exekutor přímých kopů k pohledání, ale rozhodně žádný velký běžec. Jenže při nezáživném a uspávajícím stylu italské Serie „A" to byl právě anglický reprezentant, kdo se po milánském trávníku pohyboval nejčiperněji. To vypovídá o italském fotbale mnohé.
„Tak ono je to pravda, když si vybavuji ten zápas. Třeba otec se byl dívat, když jsme hráli na Interu Milán a taky z toho byl otrávený. Hráli jsme vlastně s týmem, který dvakrát po sobě vyhrál Serii „A". Není to žádné nasazení. V Itálii třeba i na tréninkách, je trošku malinko souboj a oni se hned válejí, padají na zem a vybavují se o tom pět minut. Takže opravdu člověk se nedostane do toho tempa pomalu ani na tréninku. Takže to není s nimi nahoru dolu. Ale prostě ztratí se balón, oni se zatáhnou a potom už je to postupný útok. Takže to potom vypadá, že je to takové lenivé," charakterizuje fotbal v zemi mistrů světa Matej Krajčík.
A nepřizpůsobte se takovém stylu, nic jiného vám v podstatě ani nezbývá. Italové zkrátka umějí udolat své soupeře jinými zbraněmi než neúnavným pohybem a stylem hry, při kterém náběh střídá náběh a divák se pomalu nestačí usadit na sedačku, jak neustále vzrušením povstává.
Italské kluby v Evropě ztrácí
Italské publikum místo toho nejčastěji zvedají a k divoké gestikulaci nutí verdikty rozhodčích. Na evropské scéně italské týmy kolikrát dokážou přeřadit na vyšší rychlost, i když slávista Krajčík si myslí, že to neplatí tak docela a že mírný ústup italských klubů ze slávy let minulých není náhodný. Zvláště v konfrontaci s anglickým stylem Italové nestačí.
„Mají úspěchy na evropské scéně. Ale pak třeba, když jsem to zase viděl s Manchesterem United, když hrál Inter Milán, tak prostě v té 70. minutě odešli. Protože kdyby se opravdu vzala statistika čistých minut, kolik se hraje ten zápas, tak v Anglii je to minimálně o deset minut čistého času víc než v Itálii," vystihuje zajímavý postřeh Matej Krajčík.
A jeho platnost konec konců potvrdil třeba i nedávný kolaps Juventusu Turín, který absolutně nezachytil tempo, které na jeho stadionu nasadil v přímém souboji o postup do osmifinále Ligy mistrů poměrem 4:1 triumfující mnichovský Bayern.
A nechybělo mnoho, aby se z nejprestižnější soutěže pakovaly i oba milánské kluby. Jen Fiorentina si razila cestu dál s přehledem. Zajímavé bude sledovat nejen italské kluby v jarní fázi Ligy mistrů, ale i tamní reprezentanty při snaze obhájit titul světových šampiónů. Dostaneme další dílčí odpověď na otázku, jestli se dá s lenivým fotbalem uspět. Tak jak to kromě Italů dokázali třeba i Řekové na mistrovství Evropy 2004.
