Fotbalový šampionát v Itálii 1934: Stříbro a sudí u Mussoliniho

Už za patnáct dní bude rozehráno fotbalové mistrovství světa v Jihoafrické republice. Ještě před jeho začátkem si připomeňme střípky z historie světových šampionátů. Vraťme se tedy o 76 let zpátky, kdy se hrálo, pro československý fotbal tolik úspěšné, mistrovství světa v Itálii.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

F. Szepan a F. Plánička na MS 1934 | Foto: FIFAworldcup.com

Celý národ doslova hltal v roce 1934 slova legendárního komentátora Josefa Laufera o průběhu finále světového šampionátu. Prakticky nikdo před šampionátem nepředpokládal, že o českých fotbalistech uslyší i ve finále.

O účast na mistrovství světa projevilo zájem 32 tým, a tak se musela hrát kvalifikace, která však spíše připomínala frašku. Československo porazilo v prvním utkání Polsko 2:1 a k odvetě se soupeř nedostavil. Takový scénář mělo i několik dalších soubojů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Sž Fotbal-MS 1934.mp3

Do Itálie tak odcestovalo 16 týmů, které rozhodně nebyly těmi nejlepšími na světě. Chyběli obhájci titulu Uruguay, ostrovní celky daly přednost britskému šampionátu, Argentina a Brazílie přijely pouze s druhořadým výběrem. I přes tato fakta odcestoval československý tým, s příslibem stokorunového výdělku za každý den, ve kterém zůstane na šampionátu, v roli outsidera.

27. května v půl páté odpoledne bylo rozehráno v osmi italských městech první kolo a Čechoslováci bojovali s Rumunskem a také se silným větrem. Po výhře 2:1 postoupili do čtvrtfinále, tam zvládli přestřelku se Švýcarskem 3:2 a v semifinále připravili šok favorizovanému Německu, které porazili 3:1. 30.června pak nastoupili na stadionu Italské fašistické strany v Římě proti domácí Itálii

Téměř zlatí

Fanoušci fotbalu dodnes vzpomínají na styl, kterým tehdy Josef Laufer přibližoval posluchačům průběh finále, ve kterém se Antonín Puč v 76. minutě trefil do branky Combiho a Československo mělo titul na dosah.

Hlavní roli ale ve finále hrál švédský arbitr Eklind, kterého před utkáním přijal v lóži fašistický diktátor Mussolini. Po tomto rozhovoru naprosto přehlížel tvrdou až zákeřnou hru Italů a po jednom z faulů uznal vyrovnávací branku Orsiho.

František Plánička | Foto: osobnosti.cz

V prodloužení už tým vedení kapitánem Františkem Pláničkou nestačil na fyzicky na lépe připravené domácí a do Prahy vezl stříbrné medaile. Od hranic až na Wilsonovo nádraží lemovali dráhu, po které přivážel vlak vicemistry světa davy fanoušků, pro ně to byli zlatí hoši. A dokonce tomu tak mohlo být i oficiálně.

Mezinárodní federace pro fotbalovou statistiku a historii v polovině 90. let navrhla FIFA, aby Italům odebrala titul mistrů světa 1934 kvůli neregulérním a podezřele vyřizovaným státním občanstvím pro Jihoameričany. V jejich týmu hráli hned tři, včetně vicemistra světa z před čtyř let, Luise Montiho. Nestalo se. I tak zůstává finálová sestava Plánička, Zeníšek, Čtyřoký, Koštálek, Čambal, Krčil, Junek, Svoboda, Sobotka, Nejedlý a Puč, zapsána v historii našeho fotbalu zlatým písmem.

Petr Kadeřábek, Jan Cigánik Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme