Fotbalový šampionát v Itálii 1934: Stříbro a sudí u Mussoliniho
Už za patnáct dní bude rozehráno fotbalové mistrovství světa v Jihoafrické republice. Ještě před jeho začátkem si připomeňme střípky z historie světových šampionátů. Vraťme se tedy o 76 let zpátky, kdy se hrálo, pro československý fotbal tolik úspěšné, mistrovství světa v Itálii.
Celý národ doslova hltal v roce 1934 slova legendárního komentátora Josefa Laufera o průběhu finále světového šampionátu. Prakticky nikdo před šampionátem nepředpokládal, že o českých fotbalistech uslyší i ve finále.
O účast na mistrovství světa projevilo zájem 32 tým, a tak se musela hrát kvalifikace, která však spíše připomínala frašku. Československo porazilo v prvním utkání Polsko 2:1 a k odvetě se soupeř nedostavil. Takový scénář mělo i několik dalších soubojů.
Do Itálie tak odcestovalo 16 týmů, které rozhodně nebyly těmi nejlepšími na světě. Chyběli obhájci titulu Uruguay, ostrovní celky daly přednost britskému šampionátu, Argentina a Brazílie přijely pouze s druhořadým výběrem. I přes tato fakta odcestoval československý tým, s příslibem stokorunového výdělku za každý den, ve kterém zůstane na šampionátu, v roli outsidera.
27. května v půl páté odpoledne bylo rozehráno v osmi italských městech první kolo a Čechoslováci bojovali s Rumunskem a také se silným větrem. Po výhře 2:1 postoupili do čtvrtfinále, tam zvládli přestřelku se Švýcarskem 3:2 a v semifinále připravili šok favorizovanému Německu, které porazili 3:1. 30.června pak nastoupili na stadionu Italské fašistické strany v Římě proti domácí Itálii
Téměř zlatí
Fanoušci fotbalu dodnes vzpomínají na styl, kterým tehdy Josef Laufer přibližoval posluchačům průběh finále, ve kterém se Antonín Puč v 76. minutě trefil do branky Combiho a Československo mělo titul na dosah.
Hlavní roli ale ve finále hrál švédský arbitr Eklind, kterého před utkáním přijal v lóži fašistický diktátor Mussolini. Po tomto rozhovoru naprosto přehlížel tvrdou až zákeřnou hru Italů a po jednom z faulů uznal vyrovnávací branku Orsiho.
V prodloužení už tým vedení kapitánem Františkem Pláničkou nestačil na fyzicky na lépe připravené domácí a do Prahy vezl stříbrné medaile. Od hranic až na Wilsonovo nádraží lemovali dráhu, po které přivážel vlak vicemistry světa davy fanoušků, pro ně to byli zlatí hoši. A dokonce tomu tak mohlo být i oficiálně.
Mezinárodní federace pro fotbalovou statistiku a historii v polovině 90. let navrhla FIFA, aby Italům odebrala titul mistrů světa 1934 kvůli neregulérním a podezřele vyřizovaným státním občanstvím pro Jihoameričany. V jejich týmu hráli hned tři, včetně vicemistra světa z před čtyř let, Luise Montiho. Nestalo se. I tak zůstává finálová sestava Plánička, Zeníšek, Čtyřoký, Koštálek, Čambal, Krčil, Junek, Svoboda, Sobotka, Nejedlý a Puč, zapsána v historii našeho fotbalu zlatým písmem.
