František Straka a Slavia - nejabsurdnější trenérské angažmá v dějinách českého fotbalu
Kdyby se jako doprovodná kategorie ankety Zlatý míč vyhlašovala cena pro nejabsurdnější trenérské angažmá, její držitel pro tuto sezonu by byl jasný. František Straka po deseti odkoučovaných ligových zápasech zmizel z lavičky pražské Slavie stejně náhle a překvapivě, jako na ni v říjnu usedl.
Končí tak bláznivý podnik, ze kterého neměl prospěch nikdo - klub, fanoušci ani Straka samotný. Snad jenom nezávislí pozorovatelé se náramně bavili.
"Strako táhni na Spartu," to byl v poslední době na stadionu v Edenu větší evergreen než pokřik "Slavie do toho". Jako hodně naivní se ukázal Strakův předpoklad, že ho fanoušci časem vezmou jako profesionála, který zkrátka jenom dělá svůj "job", jak se s oblibou vyjadřoval.
„Je důležité, abychom měli výsledky, protože když budou, tak tohle samozřejmě možná utichne, i když vím, že to asi neutichne,“ zamotal se Straka do svého filozofování po podzimním utkání s Ostravou a jeho poslední slova se ukázala jako prorocká.
Duše a paměť fotbalového příznivce jsou zkrátka citlivé na způsob, jakým Straka kdysi dával na odiv svou oddanost velkému rivalovi Spartě a jak se vyhraňoval právě vůči Slavii.
I tak si ale Straka dlouho uchovával svůj osobitý smysl pro humor a neotřelé vyjadřování prošpikované germanismy a anglicismy. „Co já vím, tak v Chelsea končí sedm hráčů a já mám všechny, které chci, na listině,“ vtipkoval.
Ovšem antistrakovská kampaň fanoušků neustávala a její terč, jindy energický muž sršící pozitivním naladěním, přece jen působil stále častěji také povadle a podrážděně.
„Co od mě chcete slyšet? Podívejte se, tyto věci jsou hodně, hodně negativní. Já jsem řekl jednu věc, že budu bojovat. A bojuji. Mě zajímá pouze jedno, můj tým. Kluci jsou skvělí a já udělám vše proto, abychom pokračovali,“ přál si Straka.
Tato vůle teď ovšem Straku opustila a možná není náhodou, že zrovna v měsíci, kdy se měl dočkat svého prvního derby pražských "S" ve službách Slavie. To by pro něj asi nebyl milý zážitek.
Končí tedy tragikomická epizoda dějin českého fotbalu, po které má František Straka takřka jistotu, že bude persona non grata v táborech Slavie i Sparty. A sešívaní zase nejistotu, kdo že povede její tým ve zbytku ligového jara. Nedělní utkání s Jabloncem klepe na dveře.
