Jan Kaliba: reprezentace propásla příležitost naklonit si 12. hráče
Česko-Španělsko 0:2. Tenhle výsledek české reprezentace proti nejlepšímu týmu fotbalového světa není ostudou. Ostudou je způsob, jakým vznikl. Jak si ve své poznámce všímá Jan Kaliba, národní mužstvo tím propáslo velkou šanci získat na svou stranu poměry v českém fotbale znechucené příznivce.
Potřebná remíza ve Skotsku, výrazné vítězství v přípravě nad Ukrajinou a na obzoru zápas proti hvězdami nabitému Španělsku, ve kterém šlo jen získat, nikoli ztratit. Při vší bídě poslední doby měla fotbalová reprezentace v ruce všechny trumfy k tomu, aby oslovila svou cílovou skupinu. Pletichami, kauzami a valnými hromadami oprýskaný produkt jménem český fotbal znovu mohl trochu nabýt lesku.
Jenže výběr Michala Bílka v duelu proti Španělům tuhle šanci zazdil podobně jako Milan Baroš všechny zárodky protiútoků a teď zbývá leda tak teatrálně se chytit za obličej. Kapitán Tomáš Rosický se po zápasech se Skoty a Ukrajinci podivoval, že novináři vidí vystoupení národního týmu vždy tou černější optikou a že tak člověk, který utkání neviděl, nemá šanci se s reprezentací ztotožnit.
Nevím, jakou optikou viděl Rosický duel se Španěly, protože mluvit prý bude až v neděli před odletem do Litvy. Ale i z tribuny byl patrný jeho naštvaný výraz v obličeji. Český tým na mistry světa pochopitelně nestačil, ale jako by se s tím spokojil a nevytasil žádné doplňkové zbraně.
Platí to i pro kouče Bílka, který na vývoj zápasu nijak nereagoval. Přitom Skotové loni ukázali, že i ze stavu 0:2 se dá proti Španělům zvednout a vyrovnat. Stačila jim k tomu vůle, odvaha, zarputilost a zvýšený výdej fyzických sil. Porážce sice nakonec také neušli, ale jak praví klasik, ke stejnému cíli mohou vést velmi rozdílné cesty.
Ta, po které se vydali Skotové, vynáší tomuhle nepříliš úspěšnému týmu pravidelně zaplněný padesátitisícový stadion Hampden Park. Ta česká vedla k tomu, že lidé, kteří se navzdory nepřejícím médiím přišli ztotožnit se svou fotbalovou reprezentací, nakonec i bez nápovědy novinářů pískali a žádali trenérovu hlavu. Michal Bílek mluví o tom, že důležitější ze dvou říjnových zápasů, přijde až v úterý v Litvě.
Omyl. Podíváme-li se na věc z ptačí perspektivy, hrálo se utkání pro český fotbal podstatnější v pátek na Letné. V Kaunasu mohou Češi přijít o postup na jeden turnaj. V Praze proti Španělsku propásli příležitost naklonit si lidi a vzbudit v nich pocit trapnosti, že při utkání proti mistrům světa nezaplnili dvacetitisícový stadion.
