Jednou se vrátím do Bohemky, slib stále platí, říká Morávek
Ze všech bundesligových celků má zřejmě ty nejmenší ambice, odborníci ho opakovaně odepisují, a tamním fanouškům stačí bohatě ke štěstí, že se tým dokázal udržet v nejvyšší německé soutěži. Aby se to povedlo i podruhé, si přejí i dva čeští fotbalisté v kádru Augsburgu, Jan Morávek, a pár měsíců také Milan Petržela. S oběma si po prvním vítězném duelu v sezoně a výhře 3:1 nad Brémami povídal reportér Radiožurnálu Jaroslav Plašil.
Jak jste, Honzo, uvítal, že už jste v Augsburku dva Češi?
Morávek: S Mílou to docela ožilo, musím říct. Samozřejmě jsem rád, zažil jsem rok v Schalke, kde jsem byl sám, zažil jsem roky v K’lauternu, kde byli Češi. Když jsem si přečetl na internetu, že Milan přichází, tak zavládla radost. Ve dvou je to takové živější.
Na hřišti jste se v prvních kolech moc nepotkávali, ani teď ne. Možná by to týmu pomohlo, není vám to líto?
Jan Morávek i Milan Petržela se při rozhovoru s Jaroslavem Plašilem dobře bavili
Petržela: Párkrát jsme se potkali, ale to vydrželo jen poločas, pak šel jeden z nás dolů. Ale to je jedno, když budou body, tak to jeden z nás odsedí.
Sledovali jste spolu alespoň Evropskou ligu, když váš bývalý klub Plzeň sahal v Madridu po skvělém výsledku, Milane?
Petržela: Hráli dobře, fandili jsme s Honzíkem, byl u mě doma. V 93. minutě to tam borec životně trefil, je to škoda, sice neměli šance, přijeli si pro bod a podle toho tak i hráli.
Vy se teď do Plzně vrátíte, česká reprezentace tam bude hrát zápas kvalifikace MS proti Maltě. Jak se těšíte „skoro domů“, protože jste z Moravy.
Petržela: Tak určitě … (smích). Těším se hodně, pozdravím známé, aspoň, že to není v Praze.
Co vy a reprezentace, Honzo? Loni jste hrál v Českých Budějovicích proti Lichtenštejnsku (2:0), od té doby jste ale pozvánku nedostal. Přitom podhrotový hráč by se při zranění Tomáše Rosického v národním týmu hodil. Loni vám kariéru komplikovala zranění, ale teď už pravidelně hrajete. Ozval se vám trenér Bílek?
Morávek: Ne, ne a přiznám se, že to ani moc neřeším. Sám cítím, že to ještě není na takové úrovni, abych mohl pomýšlet na nároďák. Takovou kvalitu zas nemám, třeba do ní dorostu.
Petržela: My se zase vystřídáme v té reprezentaci.
Morávek: No, Míla si jede na sraz na kafíčka a já to tady odmakám.
Ale opravdu, bez nadsázky, zdá se mi že, Honzo, hodně pracujete, trochu jste zesílil.
Morávek: Že jsem přibral? Kila jsem přibral! (smíchem a v nadsázce)
Petržela: On byl teď Oktoberfest, to se nemůžete divit. (dlouhý smích)
Je vidět, že máte dobrou náladu. Je něco, co vám v Německu chybí?
Petržela: Já byl pokaždé domácí typ, jsem z vesnice a nikdy jsem neujížděl do měst, byl jsem doma a mám tam svoje kamarády. Nemůžu říct, že mi to chybí, protože už jsem na to zvyklý. Ale když můžu, tak jedu domů.
Jak jste na tom vy, Honzo? Mimochodem vaše Bohemians 1905 už zase hrají v Ďolíčku.
Morávek: Na můj návrat si fanoušci Bohemians budou muset ještě nějakou dobu počkat, ale moje stanovisko se nemění – těším se, až se tam jednou vrátím.
