Lavička si v Sydney užívá přízeň fanoušků. Říkají mu Larry
Český fotbalový trenér Vítězslav Lavička načíná v australském Sydney třetí sezónu. S místním FC zažil okamžiky slávy, když získal titul, ale také loňský propad až na deváté místo z jedenácti. U fanoušků se ale český kouč stále těší velké oblibě.
Ti totiž dokáží být ostatně jako většina Australanů stále pozitivně naladěni. Stejně jako sám Vítězslav Lavička, který na úvodní domácí zápas proti obhájcům titulu Brisbane Roars nalákal i mě.
Když jsem pana Lavičku poprvé potkal na předzápasovém tréninku, nabízelo se mi spostu témat na reportáž. Vždyť kolik českých trenérů si vyzkoušelo angažmá v tak vzdálené a poměrně exotické zemi.
Jenže když se pan Lavička rozhovořil o skvělých fanoušcích svého FC Sydney, začal jsem tušit, kam asi budu soustředit svůj zájem.
"Já bych vás pozval na náš první domácí zápas, tam byste to viděl. Všichni diváci jsou v klubových barvách a během utkání se snaží podporovat svůj tým, co to jde. Dokáží vytvořit také báječné choreo," lákal mě bývalý trenér Sparty nebo Liberce.
Pozvání jsem s potěšením přijal a brzy se přesvědčil, jak o sobě fanoušci FC Sydney umí dát vědět. Ze sektoru skalních fans se místo dýmu, tolik běžného na českých stadionech, neustále linul zpěv a bouřlivé povzbuzování, přestože domácí už před poločasem prohrávali.
O přestávce jsem proto s mikrofonem vyrazil přímo do centra dění. Dobrým znamením pro mě bylo, že kotel domácích není na Sydney Football Stadium nijak ohraničen od zbytku tribun a klid mi už několik dní předtím dodal i Vítězslav Lavička.
"Začínám tady už třetí sezónu a nemám žádnou negativní zkušenost ve smyslu nějakého špatného chování fanoušků. Žádné násilnosti jsem nezaznamenal."
Místo pískotu povzbuzování a potlesk. I po prohře
Začal druhý poločas a fanoušci znovu spustili své skandování. Jejich povzbuzování neutuchalo, ani když soupeř vstřelil druhý gól. Naopak - místo rozpačitého ticha ještě přidali na intenzitě.
A přestože domácí tým nakonec prohrál 0:2, dočkal se bouřlivých ovací. A hlouček nejvěrnějších ještě deset minut po závěrečném hvizdu hrdě zpíval "We are Sydney", tedy "My jsme Sydney".
Vydal jsem se mezi ty nejskalnější a když jsem se představil, kápo, tedy velitel kotle Brandon, hned vybafl do mikrofonu: "Hello to the Czech Republic."
A jal se vysvětlovat, jak komunita fanoušků Sydney funguje: "Máme malou skupinku lidí, která dělá chorea, ale není mezi námi žádná hierarchie. Je to prostě organizovaný chaos. Kdybych tu s tím megafonem nebyl já, byl by tu někdo jiný."
'Snažíme se být pozitivní'
"Některé jiné skupiny mají svou strukturu a hierarchii, ale tady by to nefungovalo. Australani totiž neradi poslouchají příkazy. Jde o to, aby si to všichni užili. Dneska jsme prohráli, ale když jdou lidé domů s úsměvem na tváři, tak můžeme být spokojeni," dodal Brandon.
To myslím dobře vysthihuje australskou povahu, která se pak promítá i do způsobu povzbuzování. Žádný pískot, žádné bučení.
"Jo, snažíme se být pozitivní, jak jen to jde. Když budeme nadávat vždy, když dostaneme gól, tak to týmu na hřišti nijak nepomůže," říká Brandon.
A jak populární je mezi fanoušky trenér Lavička? "My mu chceme udělat sochu ze zlata a dát ji před stadion. Mimochodem, my mu říkáme Larry. Larry Lavička."
Proč? To neví ani sám Brandon.
