Manželka zemětřesení obrečela, říká navrátilec do Japonska Horváth
Česká fotbalová reprezentace se přesunula z japonských hor k pobřeží Pacifiku do největší světové konurbace. Hráči tak mají po Macumotu možnost poznat Jokohamu, která na severu plynule přechází v hlavní město Tokio.
Zatímco většina výpravy je v Japonsku poprvé, najdou se i navrátilci, kteří se těšili na shledání se starými známými a místním stylem života. Jmenovitě předseda fotbalového svazu Ivan Hašek a kapitán mistrovské Plzně Pavel Horváth.
Druhý jmenovaný sice nepatří do výběru kouče Michala Bílka, ale ve speciálu českého národního týmu nechyběl, a mohl tak Japonska neznalým reprezentantům vyprávět, co je může v zemi častých zemětřesení potkat.
„Já jsem zažil v Tokiu nějakou 5, kde v hotelu vrzaly stěny a není to nic příjemného. První zemětřesení manželka obrečela, to si pamatuji přesně. Nebo to druhé ten den. Já jsem se divil, proč malá do toho pultu tlačí, protože byla pode mnou, hýbaly se cedule,“ říká Pavel Horváth.
„Doma se při tom druhém třásly skleničky, touž bylo silnější. Bydleli jsme v domě, který proti tomu byl postavený. Tam byly zalité ocelové pruty, takže tam by se muselo být hodně silný, aby se něco stalo, ale bylo to hodně nepříjemné,“ vzpomínal Horváth ještě na české půdě na zážitek ze svého dvouletého působení v klubu Vissel Kóbe.
A právě za starými známými do západní části hlavního japonského ostrova Honšú se plzeňský záložník po přistání v Nagoje vydal.
„On mi volal, že potřebuje koupit lístky do Kóbe na Shinkandzen, takže jsem mu je musel koupit. Dal jsem mu je na letišti a viděli jsme se tak pět deset minut. On musel jít a já také. Myslím, že se s ním střetnu v Jokohamě,“ doufá Yu Ono, který se ve svých jinošských letech při pobytu v Bratislavě naučil slovensky.
Pavel Horváth byl jedním z českých a slovenských fotbalistů, kterým dělal při jejich působení v Japonsku tlumočníka. Své kanadské žertíky si podle něj Horváth neodpustil ani na Dálném východě.
„Oni jsou na to zvyklí. Nejprve jsou určitým způsobem překvapení, ale myslím si, že jsou zvyklí. Já si myslím, že byl trošku klidnější než v Čechách, ale beztak byl vtipný. Jenže v době, kdy jsem tam v roce 2005 nastoupil, tehdy jsme spadli z první do druhé ligy. Takže nebyla až taková nálada,“ říká Yu, který žije v Tokiu a české reprezentaci se před Kirin Cupem sám nabídl jako průvodce a tlumočník.
Hlavně jídlo
V Jokohamě má šanci, že starého kamaráda uvidí déle než při jeho příletu, protože Pavel Horváth se s výpravou národního týmu zase vrací domů, a tak se při zápase s Japonci zřejmě objeví na stadionu. Horvátha do Kóbe přivedl Ivan Hašek, který tamní klub tehdy trénoval. V devadesátých letech navíc hrál v Hirošimě a Ičihaře, takže také on se - teď už coby svazový předseda - vrací na známé a oblíbené místo.
„Teď jsem tam nebyl hodně dlouho a závidím Horváthovi, že si tady mohl udělat šest dní dovolenou. V Japonsku je každý den něco nového a ta disciplína a organizace je na nejlepší úrovni. Hlavně jídlo je tady famózní. Já jsem přes jídlo, tak jsem si užil. I ten fotbal má tady má jiný náboj. Tady nejde až tak o to vyhrát, ale spíš být účastníkem té show,“ vypráví Ivan Hašek a může jen doufat, že v úterý se na sedmdesátitisícovém stadionu v Jokohamě neodehraje šou na účet české reprezentace.
