Mašek dal v Chile nejrychlejší gól v dějinách fotbalových MS, pak už si nezahrál

Dát první gól, pak je všechno jednodušší. Klasické přání fotbalistů před důležitým zápasem platí i pro zítřejší premiéru české reprezentace na mistrovství Evropy proti Rusku. Inspiraci může Bílkův výběr čerpat ze zápasu, který se hrál ode dneška přesně před padesáti lety.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Václav Mašek | Foto: Václav Tvarůžka

Konečný výsledek sice tenkrát nebyl příznivý, zato vstup do utkání proti Mexiku měli Čechoslováci excelentní a do té doby na světových šampionátech nevídaný. Pokračuje náš seriál k jubileu stříbrného úspěchu z Chile.

„Když jsme nastoupili na hřiště, bylo mi divné, že hráči nejsou na svých místech. Jak jsem se tak rozhlížel po ploše a připravoval se, že si zahraju zápas na mistrovství světa, říkal jsem si, že je tam nějak strašně velký prostor. A tak to vyhodnotil i Masopust, rozehráli a on mi to hodil do volného prostoru. Když jsem byl za velkým vápnem, najednou jsem vystřelil,“ vzpomíná Václav Mašek.

Velkolepější premiéru než Václav Mašek nikdo v osmdesátiletých dějinách světových šampionátů nezažil. Patnáctá sekunda a útočník Sparty proměnil svůj první start na turnaji v první branku. Dlouhých čtyřicet let šlo o nejrychlejší gól vstřelený na mistrovství světa, než v roce 2002 Turek Hakan Sükür Maška překonal.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na nejrychlejší gól na MS v Chile 1962 vzpomínal s jeho autorem Václavem Maškem reportér Jan Kaliba

„Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly, takže myslím, že i toho Turka jednou někdo překoná. Ale samozřejmě mě to těšilo, mám pocit, že předtím se to ani nějak moc nesledovalo. Nepamatuju se, že by se při dalších mistrovstvích světa připomínalo, že nejrychlejší gól dal nějaký Mašek v Chile.“

Utkání s Mexikem, ve kterém už Československu o nic nešlo, protože i přes porážku 1:3 postoupilo do čtvrtfinále, zůstalo jediným, které si Václav Mašek na mistrovství světa zahrál. Trenér Rudolf Vytlačil už ho do konce turnaje ani jednou na hřiště neposlal. I proto, že před padesáti lety se nesmělo střídat.

„Přišel k nám na pokoj, a smál se, i přestože se prohrálo. Říkal, že je to príma a že to bylo dobré. Pak si všiml mně, že tam jsem, a prý že mi před zápasem říkal, že proti takovým obráncům, jako byl ten Mexičan, už jsem hrál, že to mě učit nemusí. Ale bohužel jsi vlezl do zápasu, kde se prohrálo, takže už hrát nebudeš – a taky už jsem nehrál.“

Hratelná, ale nebezpečná skupina

A tak Mašek sice dodnes patří k nejrychlejším střelcům velkých turnajů, ale z Chile nemá ani medaili, kterou dostávali jen ti, co nastoupili ve finále. Při něm se Mašek podíval na hřiště aspoň v netradiční roli.

„Ve čtyřech jsme nesli obrovskou státní vlajku před mužstvem, když se hrálo finále s Brazílií. Teprve po ceremoniálu a po hymnách jsme se dostali zase zpátky na tribunu. Na hřišti seděl jen trenér, lékař a masér, my ostatní mezi diváky,“ vzpomíná Václav Mašek na svůj životní turnaj a sledovat bude i ten, který jeho následovníci rozehrají v pátek večer ve Vratislavi.

„Není nikde psáno, že v prvním utkání neporazíme Sovětský svaz, nebo aspoň neprohrajeme, neporazíme Řeky a nepostoupíme dál. Taky ale můžeme třikrát dostat za uši. Zdánlivě je to skupina hratelná, ale na druhé straně je velice nebezpečná,“ říká Mašek před startem evropského šampionátu.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme