Melodie skladatele Brittena přivábila Viktorii na dohled účasti v Lize mistrů
I drsně vyhlížející fotbalisté s tetováními po tělech a zarputilými výrazy ve tvářích mohou být naměkko. Hráče plzeňské Viktorie tento pocit chvilkové slabosti přepadl těsně před jedním z nejdůležitějších zápasů sezony. Na výsledek to ale vliv nemělo, protože Plzeňští dokázali v prvním utkání posledního kola kvalifikace o postup do Ligy mistrů porazit slovinský Maribor 3:1.
„Zvuk té hymny, to je balada pro uši. Myslím si, že fotbalisti hrají fotbal proto, aby hráli tuto soutěž. Každému bych to přál.“
„Když jsme nastupovali v Estonsku, tak to tam pouštěli. A já jsem si říkal: Hoši, vy nemůžete postoupit, protože to je rouhání.“
David Limberský ani Pavel Horváth se nerouhali, protože v Plzni už měli tentokrát od Evropské fotbalové unie nařízeno před zápasem play-off znělku Ligy mistrů pustit. A ti hráči, na které silně zapůsobila, dokážou své pohnutí rychle přeměnit v odhodlání. Ve 2. minutě při velké šanci hostů si plzeňská obrana možná ještě pobrukuje chytlavou melodii britského skladatele Tonyho Brittena, potom už ale domácí nesmlouvavě tisknou svého soupeře k jeho brance.
Plzeňští fotbalisté si po delší době na vlastním stadionu vychutnali znělku Ligy mistrů
„Z toho vyústil ten první gól. Takový tlak jsme měli i se Spartou, bohužel jsme z toho gól dát nedokázali. Možná by to dopadlo stejně. Když se v takovém zápase naskytne příležitost dostat mužstvo pod tlak, potom z toho samozřejmě pramení chyby. A po jedné takové se tam Číša (Marián Čišovský) prosadil, takže byl záměr dostat je pod tlak a dát gól,“ vysvětluje Pavel Horváth.
Po jeho rohu a nevydařené střele Vladimíra Daridy se to podařilo Mariánu Čišovskému. Hráči Mariboru v tu chvíli vypadají, že jsou na ručník. Ale zvedají se a postupně vyrovnávají a místy až ovládají hru. Pomáhá jim k tomu i 800 vynikajících fanoušků, kteří zaplavili Štruncovy sady fialovými stejnokroji.
Maribor byl zatím nejsilnější soupeř, shodují se Ďuriš s trenérem Vrbou
Číst článek
„Tohle je třetí největší výjezd příznivců Mariboru za poslední dobu. Více jich bylo, jen když jsme před rokem hráli o Ligu mistrů v Záhřebu a potom v Londýně na utkání Evropské ligy proti Tottenhamu. Když je to dostupné, lidé z našeho města rádi vyrážejí za fotbalovými zážitky, protože Maribor je fotbalové město a lidé v téhle hře hledají povyražení obzvlášť teď, když Slovinsko zažívá po ekonomické stránce těžší časy,“ říká o poločase Dejan Vedlin z lokálního mariborského rádia a chytá se za hlavu při pomyšlení na šance, které hráči slovinského mistra na hřišti dokázali zahodit.
Ďurišovi připomínali gól proti Milánu
Po hodině hry je za to Darida po krásném Kovaříkově centru trestá druhým gólem, ale zakrátko snižuje Mejač na 2:1 a hosté vypadají tímhle výsledkem uspokojení. Jenže v poslední minutě vrací Plzni dvoubrankový náskok Michal Ďuriš a připomíná si tím zážitek z předloňské Ligy mistrů, kdy v závěru vyrovnával na 2:2 proti slavnému AC Milán.
„V tu chvíli jsem nad tím nepřemýšlel, ale v šatně mi to už každý vyprávěl. Určitě jsou to příjemné vzpomínky, doufám, že ještě jeden takový gól přijde. A možná i víc,“ myslí už Ďuriš na další velké zápasy v Lize mistrů, kterou mají plzeňští fotbalisté na dosah ruky.
A aby poslední krok příští týden v Mariboru zvládli, čeká teď Davida Limberského a jeho kamarády místo fotbalového míče jiná vymoženost.
„Káď plná ledu. Využíváme to všichni, co hrajeme pravidelně. Naložíme se do ledu na 2x5 minut. Navíc chodíme na masáže. Myslím si, že to nejlépe odbourává únavu. Teď je to dobré v tom, že hrajeme až za čtyři dny na Slovácku a pak za další čtyři dny v Mariboru, takže čas na odpočinek je větší než po Spartě. Samozřejmě že jsme rádi za každý den navíc, kdy můžeme regenerovat,“ dodává David Limberský.
