Michal Jurman: Řepka je kontroverzní i živá voda českého fotbalu
Disciplinární komise Českomoravského fotbalového svazu pozastavila s okamžitou platností soutěžní činnost sparťanskému stoperovi Tomáši Řepkovi. Za vše mohou jeho nesportovní gesta při posledním ligovém utkání s Jabloncem.
Tak dlouho se pro vodu se džbánem chodí, až se ucho utrhne, zní známe české přísloví. Převést by se dalo i na momentální fotbalové trable sparťanského stopera Tomáše Řepka.
Známý letenský milovník silného křiku a ještě silnějších gest tyto své dovednosti ale v posledních letech napevno zakotvil v mantinelech definující pojem recidivy, a tudíž jen těžce shání pochopení pro své výstřelky u strahovské svazové generality a v podstatě i u svých klubových chlebodárců.
Pro kontroverzní fotbalovou vodu, symbolicky řečeno, ale Řepka chodí nadále a dokazuje, že i s utrženým uchem ji lze na fotbalové trávníky i do svazových zasedaček nosit stále poměrně úspěšně.
Loni si Řepka zaplival v utkání proti Slovácku na Volešáka, před pěti lety už si pak v Teplicích v premiéře otestoval, jak vlastně velkou mediální vlnu dokážou vyvolat jeho vztyčené prostředníčky. Zmíněné číslo řazené do základů pantomimy tak úspěšně zopakoval i v posledním zápase s Jabloncem.
O oprávněnosti trestů pro Řepku v tomto duchu nemůže být sporu, jako správný fotbalový vzor sparťanský umělec, honosící se na svých pažích i výtvarnými ornamenty, nikdy nesloužil, a tak dejme tedy alespoň fotbalovému potěru jasnou zprávu o tom, že podobné chování se trpět opravdu nebude.
Zároveň je zde ale stále omílané sousloví, které upozorňuje na to, že kluby, hráči i vedení svazu se snaží dělat vše proto, aby fotbal byl produktem určeným především pro samotné fanoušky. A ti se, přiznejme si, nepříliš liší v oné kontroverznosti od statného letenského bijce.
Horváth, Švancara, Řepka a dost
Pokud se zamyslíte nad persónami, které momentálně oživují mnohdy často skomírající kvalitu české nejvyšší soutěže, abyste si k onomu píděni nasadili buď růžové brýle, nebo přijali skutečnost, že český fotbal svoji zajímavost staví nejen na ryze sportovních výkonech.
Pavel Horváth je jistě skvělý hráč, fanoušky ale baví také hlavně svými bonmoty. V podobném duchu by si fanoušci vzpomněli ještě snad na slovního žongléra Petra Švancaru no a pak je zde zmíněný Řepka a tím výčet zajímavých tváří, které dělají většině fanoušků z fotbalu onu řekněme „zábavu", končí.
Řepka svými hereckými výstupy, leckdy více tragickými či tragikomickými, dokáže vylisovat jako jeden z mála z fotbalové šedi onu barvitou show, která dělá společně s krásnými góly fotbal fotbalem.
Letenský stoper k tomu používá vskutku svérázných a kontroverzních metod, otázkou v souvislosti s leckdy oprávněným honem na letenského kapitána ale i v těchto dnech stále zůstává, zda v onom pomyslném džbánu bez ucha nenosí náhodou Ŕepka přeci jen také živou vodu českého fotbalu.
