Michalu Bílkovi přineslo vystoupení české reprezentace v Turecku pozitivní zprávy
Ani ten největší fotbalový optimista asi nečekal, jak suverénně vstoupí čeští fotbalisté do tohoto roku. Do roku, ve kterém se rozhodne také o jejich účasti či neúčasti na mistrovství světa 2014. Kvalifikace světového šampionátu pokračuje už v březnu a generálkou na ni byl právě včerejší duel v Turecku, který čeští fotbalisté zvládli na výbornou snad ve všech směrech.
Výhra 2:0, skvělé individuální výkony, taktická hra i celistvost obrané čtveřice. To jsou namátkou jen některé z předností, které zdobily český tým v Turecku a na nichž může reprezentace stavět i v nadcházejících kvalifikačních bojích proti Dánsku a Arménii.
Když přitom v Manise na hřiště nastoupil domácí tým, málokdo by si tipoval, že se mladíkům jako Krejčímu nebo Vydrovi, pod burácejícími decibely i tíhou okamžiku nerozklepají kolena. Nikdo z českých mladíků se ale nenechal strhnout k nějaké zbytečné chybě, naopak. Darida téměř neztratil míč a Krejčí s Vydrou zase po stranách honili bez ustání turecké obránce. Tím, kdo pak zaslouží zvláštní uznání, je gólman Jan Laštůvka.
Hráči i vedení české fotbalové reprezentace měli po přátelském utkání v Turecku důvod ke spokojenosti
Ten hlavně v druhém poločase potvrdil, že i v případě zranění Petra Čecha, lze stále v českém týmu mluvit o brankářském vysokém nadstandardu. Tím potěšil samozřejmě i českého trenéra Michala Bílka.
„Jsem rád, že podal takový výkon, protože chytat za Petrem není vůbec jednoduché. Laštůvka podržel jak v prvním poločasu při trestném kopu soupeře, tak ve druhé půli, když chytil vyloženou šanci v době, kdy jsme byli pod určitým tlakem. V tomhle utkání nás hodně podržel.“
Rosického návrat
Pokud Laštůvka tým podržel, Rosický mu pak dal křídla. Český kapitán ani po téměř osmiměsíční pauze neztratil zhola nic ze svého citu pro hru reprezentačního týmu a proti Turecku tento fakt dokumentoval český kapitán zcela jasně.
Ještě zřetelněji byl jeho přínos vidět po 73. minutě, kdy jej na jeho postu nahradil olomoucký Ordoš. V tu chvíli jako by se český fotbalový tank, valící se na tureckou bránu, změnil v neškodnou rozvrzanou koloběžku.
„Je to příprava, nedělal bych z toho velké závěry. Čeká nás soupeř, který bude úplně jiný a řekl bych silnější,“ nabádá k umírněnosti před březnovou kvalifikací Rosický. Zápas v Turecku a jeho výsledek by v ní měl českým hráčům výrazně pomoci a to především v otázce sebevědomí, které mohla zčásti pošramotit někdy až hysterická kritika kvalit a výsledků českého týmu.
A ta, připomeňme, přicházela velice často právě po podobných přátelských zápasech. Tentokrát k ní po včerejší výhře v Turecku, nemá důvod ani sebevětší rýpal.