Mikolanda se fotbalu nevzdá! Ani kdyby nevyšel návrat na profesionální úrovni
Když se pohádkový "plyšák" Kuky vracel domů, byla jeho cesta trnitá a s mnoha překážkami. Nesnadné to má i hlavní hrdina skutečného příběhu s názvem Mikolanda se vrací. Fotbalista Petr Mikolanda prodělal dvě mozkové mrtvice, operaci srdce nebo transplantaci ledvin. O víkendu si poprvé sednul na druholigovou lavičku Viktorie Žižkov, sám ale ví, že vyhráno ještě nemá.
Další krůček na cestě zpět k profi-fotbalu udělal Petr Mikolanda v neděli, kdy ho trenér Žižkova Martin Pulpit nominoval na důležité utkání s Jihlavou. Z velké části to ale bylo kvůli tomu, že měla Viktoria čtyři vykartované hráče a její béčko hrálo ve stejný čas.
To si uvědomuje i sám fotbalista, který za bezbrankového stavu ani příliš nedoufal, že se podívá přímo na hřiště. „Kdyby bylo jiné skóre, asi by to vypadalo také jinak. Ale když to bylo takhle krásných 0:0, tak myslím, že jsme všichni byli rádi, že to kluci zvládli sami. A možná v tuhle chvíli jsem byl i nadšený z toho, že tam oni uhrají těch 92 minut se vším všudy. A že jsem je mohl povzbudit alespoň z lavičky.“
Jak jste určitě pochopili, Petr Mikolanda nakonec sledoval celý zápas jako náhradník. Ale druholigová sezona ještě nekončí, do jejího závěru zbývá pět kol, v nichž by se bývalý útočník West Hamu mohl dočkat.
Cítil by se na to fotbalově i psychicky, otázka je, jak zdravotně. „Samozřejmě druhá liga není o tom, že bych nastoupil na 90 minut. To pak budeme hodnotit s trenérem a profesorem Viklickým. Uvidíme, kdy to zase posuneme výš a výš, kdy vůbec nastoupím. Já se určitě nebudu zlobit, když z toho vypadnu. Naopak, já jsem rád, aby si dojeli tuhle sezónu se vším všudy. Já to spíš směřuji, abych byl připravený se vším všudy na léto.“
A v té době už může být Žižkov znovu prvoligový, což by Mikolandovu comebacku dodalo značku výjimečnosti. Hlavním arbitrem, který věčnému optimistovi dovolí či nedovolí naskočit plnohodnotně do letní přípravy, bude jeden z předních českých nefrologů profesor Ondřej Viklický.
„Když tu zátěž budu dávat větší a větší, tak ta ledvina bude dostávat víc a víc zabrat. Takže je to skloubené ruku v ruce s profesorem Viklickým a s IKEMem. Já si můžu přát cokoli, ale nejsem takový šílenec, abych šel zpátky do fotbalu přes mrtvoly. Musím myslet také na to, že mi je šestadvacet a ledvina má nějakou životnost. Jestli mi profesor řekne, že když budu hrát fotbal, tak mi ta ledvina vydrží tři roky a když nebudu, tak třicet let, tak se rozhodnu být bez aktivního fotbalu,“ vysvětluje rozumně Petr Mikolanda.
Aby vše dopadlo tak, jak si vysnil, chodí každý týden na odběry krve, běhá jedině se sporttesterem a výsledky spolu s lékaři vyhodnocuje. I kdyby to na profesionální úrovni nevyšlo, zcela se fotbalu vzdát nechce, byť by třeba nastupoval v nižších soutěžích. „Jestli si pak budu někde hrát 1.A třídu, dvakrát týdně si zatrénovat a hrát, to je něco jiného než 1. nebo 2. liga, kde trénujeme šestkrát týdně a máme zápas.“
V tuhle chvíli ovšem stále není vyloučen ani návrat mezi českou fotbalovou elitu. „Řekl bych, že teď jsme tak na šestém schůdku z deseti. Takže máme před sebou ještě dalších pět. Pět, čtyři, tři, dva, jedna a můžeme startovat.“ Tak ať se vzlet podaří!
