MS v Itálii 1990. Poslední společná československá účast
Letošní MS ve fotbale, které se koná v Jihoafrické republice, se už nezadržitelně blíží. Pomalu tak finišuje také naše historické ohlédnutí za šampionáty let minulých. Dnes se podíváme na Apeninský poloostrov, kde se v roce 1990 závěrečného turnaje zúčastnil naposledy také společný československý výběr.
Stejně jako do Mexika v roce 1986, i do Itálie o čtyři roky později přijelo 24 nejlepších týmů, které byly rozděleny do šesti skupin po čtyřech. V pořadí čtrnácté mistrovství světa přitom začalo šokem, když obhájce titulu, výběr Argentiny, prohrál 0:1 s Kamerunem, který později v čele s fenomenálním Rogerem Millou, došel jako první africký tým až do čtvrtfinále.
Na závěrečný turnaj se ale naposledy probojovala také společná československá reprezentace. Ta v základní skupině A prohrála pouze s domácí Itálií a výhry nad Spojenými státy americkými a Rakouskem jí tak stačili k postupu do osmifinále.
V něm čekal výběr trenérů Vengloše a Ježka tým Kostariky, který ještě dodnes musí strašit jméno autora tří gólů Tomáše Skuhravého, kterému šampionát vynesl zahraniční angažmá.
„Dostal jsem se do italské ligy a vlastně jsem hned po mistrovství zůstal v Itálii, kde jsem podepsal smlouvu s Janovem. Odjížděl jsem rovnou na soustředění. Bylo to pro mě hodně důležité," vzpomínal slavný „bomber".
Nešťastné utkání s Německem
Československá reprezentace porazila Kostariku 4:1 a ve čtvrtfinále narazila na takticky vyspělý tým Německa. Na zápas přišlo tehdy do Milána 70 000 diváků, kteří viděli jediný gól. Z pokutového kopu se už ve 24. minutě prosadil Matthäus.
V závěru byl navíc po červené kartě vyloučen Lubomír Moravčík, který tak na toto utkání nevzpomíná v dobrém: „To se prostě stává. Soupeř mi vyzul kopačku a já jsem si myslel, že to byl faul. Zachoval jsem se nesportovně a dostal jsem druhou žlutou kartu. Takový je život," říká s odstupem dvaceti let.
Němci se vítězstvím nad československou reprezentací, která nakonec skončila na vynikajícím šestém místě, odpíchli k výkonu, který je donesl až do finále. V něm se jim postavili obhájci trofeje z Argentiny, kteří se v čele s Maradonou oklepali z úvodní prohry s Kamerunem a následně vyřadili silné týmy Brazílie či Itálie.
Samotné finále pak bylo jedním z nejkontroverznějších zápasů mistrovství světa všech dob, na čemž se výrazně podílel svým výkonem mexický sudí Edgar Codesal.
Itálie 1990 má nejhorší statistiky MS
Díky němu dohrávala Argentina nejen o devíti mužích, ale po diskutabilním odpískání pokutového kopu nakonec také zásluhou Andrease Brehmeho prohrála 0:1.
Německo tak slavilo třetí zisk titulu mistrů světa. Jeho trenér Franz Beckenbauer se stal navíc po brazilském Zagallovi druhým fotbalistou, který vyhrál mistrovství světa jako hráč i jako trenér.
A že německý úspěch nebyla náhoda, potvrzuje i tehdejší kapitán československé reprezentace Ivan Hašek: „Němci jsou Němci. Vždycky to bude tak, že nemusí hrát hezký fotbal, ale dojdou do finále. V tom je jejich síla, jdou tvrdě za výsledkem, kolikrát to není líbivé, ale mají nesmírnou vůli po vítězství."
Mistrovství světa z roku 1990 je přitom dodnes považováno za jeden z nejhorších šampionátů vůbec. Padl na něm totiž rekordně malý počet gólů a bylo v něm rozdáno tehdy rekordních 16 červených karet. Doufejme tedy, že tato pro fotbal smutná statistika zůstane italskému šampionátu ještě nadlouho.
