Na fotbalovém MS U20 český tým netáhne
Při velkých fotbalových zápasech obvykle neslyšíte vlastního slova a dát nějaký pokyn spoluhráči bývá pro hlasivky problém. Při utkání Čechů na světovém šampionátu dvacetiletých tomu tak není.
Když v arabském světě odmítnete pozvání třebas na šálek tradičního čaje, snadno se vám stane, že to dotyčný bude považovat za urážku. Podobně zhrzeni se mohli při svém prvním zápase na mistrovství světa v Egyptě cítit čeští fotbalisté do dvaceti let.
Nehráli sice pouze před vojáky navlečenými do barevných mundůrů jako třeba v pátek Paraguayci a Italové. Ale patnáct tisíc diváků, jak znělo oficiální číslo návštěvy, jejich vítěznému utkání s Austrálií rozhodně nepřihlíželo. Většina jich totiž odešla po předcházejícím duelu Brazílie-Kostarika.
Kam zmizeli diváci
Zatímco si hlasatelka na stadionu v Port Saídu lámala jazyk se jmény českých fotbalistů a jejich realizačního týmu, většina majitelů vstupenek na dvojutkání Brazílie-Kostarika a Česko-Austrálie už mířila ke svým domovům. V Port Saídu jsou hitem hlavně Brazilci a poté, co si místní užili jejich kanonádu proti hráčům z Karibiku, už je nějací Češi ani Australané příliš nebrali. Další vlna odchodů z tribun se zvedla po nezáživném a bezbrankovém prvním poločase.
Kromě menší atraktivity českého zápasu odhaluje trenér Jakub Dovalil ještě jeden důvod, proč se Portsaíďané po utkání Brazílie zvedli. "Podle informací hrál Port Saíd někde v Káhiře ligu, takže se lidí šli asi dívat někam na televizi. Bylo to jejich rozhodnutí. Pro nás se nic nemění. Samozřejmě s těmi diváky by to bylo lepší a když příjdou příště, tak by mohli vidět lepší výkon." Rýpnul si do vlastních řad český kouč.
Kdyby patřil mezi impulzivní trenéry, byly by jeho pokyny během zápasu velmi dobře slyšet. Nedalo moc práce vnímat, že na sebe hráči na hřišti křičí konkrétní pokyny.
To proto, že na rozdíl od souboje Brazílie s Kostarikou, byli tentokrát i ti, kteří zůstali, většinou mlčenliví.
Komorní atmosféra
Nejvíce se rozjařili pokaždé, když se na velkoplošné obrazovce objevil záběr někoho z nich nebo některého ze znuďených policistů. A když začal muezzin z nedaleké mešity svolávat k večerní modlitbě, nemohl se nikdo na stadionu vymlouvat, že by ho přes hlučnou kulisu neslyšel. Hrát světový šampionát v tichu málem komorním je poněkud zvláštní, ale shovívavý kapitán českého mužstva Ondřej Mazuch ví, že mohlo být ještě hůř.
"My jsme se dívali na Itálii a obávali jsme se, že tam nebude vůbec nikdo. Když hrála Brazílie, tak jsme měli zprávy, že tam je dobrá atmosféra, tak jsme doufali, že se to udrží. Bohužel ale odešli, ale nebylo to tak úplně nejhorší. Stadion byl docela slušně zaplněný. Postupně sice odcházeli, ale nebylo to tak hrozné jako v zápase Itálie."
Čeští mladíci už se těší na středu, mají totiž jistotu, že na jejich duel s Brazílií přijdou místní v hojném počtu a projeví i nějaké ty vášně, i když budou z většiny fandit soupeři.
