Na Zlatém poháru emigrovali dva Kubánci. Útěk do ciziny volili dříve i českoslovenští fotbalisté
Nula bodů, nula vstřelených gólů, ale už dva zmizelí hráči, kteří se rozhodli zůstat v cizině. Taková je zatím bilance kubánské fotbalové reprezentace na Zlatém poháru, který se v těchto dnech hraje ve Spojených státech amerických.
Útočník Kailen García utekl z hotelu ještě před prvním zápasem Kubánců proti Mexiku, před druhým utkáním ve skupině proti Trinidadu a Tobagu se od výpravy tajně odpojil i náhradní brankář Arael Argüelles.
Je to ale už spíš folklór než překvapení, jen od roku 2000 využily výjezd do Spojených států k útěku víc než dvě desítky kubánských fotbalistů. Ale není to kubánská specialita, podobné příběhy najdeme i v dějinách československého fotbalu.
Kubánský tým opustili na Zlatém poháru dva fotbalisté. Strasti s emigrací zažívali dříve i českoslovenští hráči
Do Francie emigroval na sklonku kariéry Adolf Scherer, nejlepší střelec reprezentačního výběru na mistrovství světa v roce 1962.
„Šestnáct let jsem nemohl přijet domů. Když jsem byl ve Francii, tak zemřel můj otec. Jel jsem tehdy do Paříže optat se na povolení přijet na jeho pohřeb. Víza mi nedali. Svého otce jsem nemohl pochovat,“ vzpomíná Adolf Scherer.
Do zahraniční utekl také Josef Kadraba, další z vicemistrů světa. „Denně mi tehdy lidé říkali, že když se vrátíme, budeme ti největší blbci. Bylo to už po osmašedesátém, kdy se u nás leccos změnilo. Dostali jsme pak dopis, že jsme odsouzení na dva roky,“ přibližuje tehdejší atmosféru.
Knoflíček s Kubíkem utekli v trenýrkách
Oba bývalí spoluhráči žijí ve Francii a Rakousku dodnes. Jejich odchody ale nebyly tak dramatické jako následky - do ciziny odjeli v 60. letech původně s posvěcením režimu a zůstali natrvalo. Zato Ivo Knoflíček v létě 1988 zmizel spolu s Lubošem Kubíkem ze soustředění Slavie v Západním Německu.
Zato Ivo Knoflíček v létě 1988 zmizel spolu s Lubošem Kubíkem ze soustředění Slavie v Západním Německu.
„Svaz řekl, že mě na angažmá mimo republiku nepustí, tak jsem se během soustředění z minuty na minutu rozhodl, že zůstanu v zahraničí, a Kubík se mnou. Bez pasu a v trenýrkách jsme nasedli do auta a z Hannoveru jsme odjeli s manažerem Derby County,“ líčí Ivo Knoflíček.
„Trvalo půl roku, než jsme se do Anglie dostali. V té době jsem hrál za reprezentaci, dával jsem góly, stal jsem se ligovým králem střelců s 21 brankami. Kdo ví, co mohlo být za šest sedm let, bylo mi tehdy pětadvacet, tak jsem se rozhodl.
Věřil jsem si, že se v zahraničí uplatním. Nebudeme si nic namlouvat, finanční otázka každého mladého sportovce láká i v dnešní době,“ pokračoval Ivo Knoflíček v popisu tehdejší anabáze.
Podobně jako Ivo Knoflíček před 27 lety zjevně uvažovali také oba Kubánci během mistrovství Severní a Střední Ameriky.
Tým z jejich vlasti má ještě šanci napravit dojem ve středečním duelu s Guatemalou a postoupit ze skupiny. Ale ať s úspěchem, nebo neúspěchem, domů se Kubánci každopádně vrátí minimálně bez dvou fotbalových emigrantů.
