Národní fotbalový stadion bude podle Jiřího Kejvala stát nejspíš na Strahově
Zkuste si vybavit první myšlenky, které vás napadnou, když se v Česku řekne v poslední době slovo fotbal. Potíže s různými koženými taškami, nebo výkony reprezentace? O tom se mluví nejvíc. Méně o tom, že si český fotbal postaví nové sídlo. A spíše se šeptá o možném Národním fotbalovém stadionu.
O Národním fotbalovém stadionu se mluví minimálně od roku 1996, kdy se Češi vrátili se stříbrem z Eura v Anglii. V tu dobu se poprvé nahlas mluvilo o slibech a spíše v uvozovkách o plánech. V roce 2006 plánoval místopředseda ČMFS Vlastimil Košťál, že by Národní fotbalový stadion měl stát tam, kde je dodnes stadion pražské Sparty, tedy v Praze na Letné.
„Není problém, aby na tomto území stadion s kapacitou zhruba pětatřicet tisíc míst vznikl místo stávajícího stadionu,“ sliboval to na tiskové konferenci s tehdejším, ale nikoli už pozdějším premiérem Jiřím Paroubkem, který byl tenkrát v ČSSD.
O problémech s Národním fotbalovým stadiónem mluvil na Radiožurnálu Tomáš Kohout
To bylo 17. května 2006, tedy dva a půl týdne před parlamentními volbami, které Paroubkova strana prohrála. S tímto politikem nejsou ale spojeny jen tyto sliby. O národním stadionu se mluvilo i v roce 2010.
Zase to bylo před volbami. Tehdy dokonce Jiří Paroubek mluvil o tom, že by Česko mohlo kandidovat na pořadatelství Eura 2020. A s tím měla souviset i stavba národního stadionu, které měl nepřímo pomoci i stát.
„Ta spoluúčast vlády by měla být v tom, co nezafinancuje žádný soukromý investor, kterého musí hledat fotbalový svaz, to nebude hledat určitě vláda. To znamená zainvestovat dopravní infrastrukturu, inženýrské sítě, překládky těch inženýrských sítí.“
„To si umím představit, že je v řádu několika set milionů korun, protože to prostě žádný soukromý investor nezafinancuje, a pokud tohle vláda neudělá, tak nebude žádný soukromý investor a nebude ani národní fotbalový stadion,“ říkal Jiří Paroubek, tehdejší lídr ČSSD.
Jestli to všechno byly jenom plané předvolební řeči, to se nedozvíme. Protože ani po volbách v roce 2010 ČSSD nesestavovala vládu, dál byla v opozici a Národní fotbalový stadion upadl v zapomnění.
Rekonstrukce stadionu Evžena Rošického
Dnes se bavíme o národním stadionu právě proto, že se o něm nemluví v rámci předvolební kampaně. I proto, že o něm nezačali mluvit politici, ale vládci sportu. A proto, že zapadá do širšího plánu ‚Co dělat se Strahovem‘.
Jeho část, stadion Přátelství a prostory k němu přiléhající, stejně jako stadion Evžena Rošického by měla získat převodem od ČTSV FAČR. Souvislosti s Národním fotbalovým stadionem vysvětlil Jiří Kejval, předseda ČOV, který má ale také na ČSTV na starost finance.
„Pokud tak delegáti vlané hromady ČSTV rozhodnou, Rošického stadion by se pak postupně měl ze zdrojů FIFA a UEFA rekonstruovat s tím, že to by byl ten Národní fotbalový stadion. Ale ne s tou vysněnou kapacitou 50 tisíc, ale řekněme třeba 20 – 25 tisíc diváků,“ říká Jiří Kejval.
