Národní fotbalový tým by podle Josefa Němce měl vést česky mluvící trenér

Současný fotbal je hodně kosmopolitní záležitostí. Koneckonců i českou nejvyšší soutěží prošla za dvacet let spousta cizinců včetně hráčů z Gambie, Kostariky, Koreje nebo Austrálie. Ovšem zahraniční trenéři, s výjimkou Slováků, se v českém fotbale ne a ne trvaleji prosadit. A má to své důvody a vysvětlení.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pavel Horváth (vlevo) v souboji s Dirkem Kuytem

Pavel Horváth (vlevo) v souboji s Dirkem Kuytem | Zdroj: Reuters

„Tam scházelo takové popovídání trenér-hráč. To nezvládl a v kabině ta němčina nebyla jazykem, který hráči ovládali. Myslím, že to byl hlavní moment, proč se to neshledalo s úspěchem,“ vzpomíná bývalý fotbalista Sparty Josef Němec, proč v Česku neuspěl průkopník mezi zahraničními kouči po rozdělení československé ligy.

Na podzim 1994 přišel na Letnou tehdy čtyřiapadesátiletý bývalý reprezentant Německa Jürgen Sundermann. Ale nikdo tenhle krok tehdejšího majitele klubu Petra Macha příliš nechápal.

Přehrát

00:00 / 00:00

Pokud by byl u národního týmu cizinec, měl by umět česky

„Bylo to přijaté zvláštně z toho důvodu, že to byla taková premiéra pro všechny, v tu chvíli tam nebylo moc hráčů, kteří byli v zahraničí. Nikdo s tím neměl zkušenosti. Bylo to zvláštní i tím, že Sundermann neuměl česky. Přípravy byly zvláštní, všechno to bylo takové nové, jiné a nesetkalo se to s bůhvíjakým ohlasem.“

Však také Sundermann zůstal jen jakýmsi fotbalovým „zimním králem". Do Sparty přišel v říjnu a v březnu už ho střídal Jozef Jarabinský. Sundermann narazil na to, co platí dodnes. Kádry českých klubů jsou národnostně poměrně stejnorodé, přirozeným jazykem je v nich čeština a tu je zase těžké a pro muže s tak nejistým povoláním vlastně i zbytečné se učit. A využívat při koučování tlumočníka, to je podobné jako chtít ho využívat v národnostně smíšeném manželství.

Zkušenosti má i Pavel Horváth

„Myslím si, že je to problém. Já jsem zažil, že hlavní trenér v Japonsku to říkal překladateli a ten řval na ty Brazilce portugalsky, takže je to takové zprostředkované a ani potom nedokážu posoudit odbornost toho překladatele. Pamatuji si, jak mi překladatel v Portugalsku říkal, kopni tvrdě tam do rohu. Takže už to samo o sobě tahá za uši,“ nabízí své zkušenosti z opačných situací, kdy se on jako cizinec musel přizpůsobit domácímu trenérovi, plzeňský záložník Pavel Horváth.

I z popsaných důvodů od dob Jürgena Sundermanna českým fotbalem mnoho zahraničních trenérů neprošlo, třeba Spartou žádný, když pomineme Slováky. A podle Josefa Němce by se cizinec nehodil ani na místo kouče národního týmu, pokud by se po úterním jednání výkonného výboru uvolnilo.

„Myslím, že by to u nás dopadlo stejně jako ve Spartě. Nemělo by to dlouhého trvání. Já mám za to, že jsme Češi, a myslím, že tohle je ten moment, kdy by to vadilo. To by ten člověk opravdu musel umět česky, vycházet s fanoušky a médii, odpovídat česky anebo mít výraznější snahu. Myslím, že ta doba, kdy by tady měl být zahraniční trenér, teď vůbec není a jestli změnu, tak si myslím, že trenéři jsou u nás docela zdatní a pár kandidátů by se tu objevilo.“

Jan Kaliba, Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme